Čtrnáct let, sedm nástrojů a festival, na který má dorazit přes 800 000 lidí. Seamus McClean ze Severního Irska není žádná kuriozita do poznámky pod čarou. Spíš případ, na kterém je vidět, co se stane, když se talent potká s prostředím, kde má šanci růst.
Většina čtrnáctiletých řeší hlavně školu, případně to, jestli zbude čas na kamarády. Seamus McClean mezitím přepíná mezi tin whistle, pianem, houslemi, flétnou, kytarou, uilleanskými dudami a ještě jedním nástrojem navíc. Dohromady jich je sedm. Nejde však o styl „něco si občas zahraju“, ale úroveň, která ho dostala až na pódium největšího festivalu irské tradiční hudby na světě, jak jsme si na Karaoketexty všimli.
Fleadh Cheoil míří do Belfastu a McCleanovi budou u toho
Fleadh Cheoil na hÉireann, celoirský hudební festival pořádaný spolkem Comhaltas Ceoltóirí Éireann (CCE), který vznikl v roce 1951, se letos poprvé v historii koná v Belfastu. Od 2. do 9. srpna 2026 se do města čeká přes 800 000 návštěvníků, přičemž největší nápor má přijít mezi 6. a 9. srpnem. V Severním Irsku se podobně velká akce dosud nekonala.
Za tím, že se festival přesunul právě sem, stojí i rodina McCleanových. Seamusův otec Niall je spolupředsedou organizačního výboru a irské tradiční hudbě se věnuje víc než čtyřicet let. Matka Bronagh má na starosti program hlavního pódia v centru města. Začínali přitom dost nenápadně. Před dvaceti lety rozjeli v Bangoru hudební kroužek, aby dali místním mladým hráčům místo, kde se mohou scházet. Někteří z tehdejších svěřenců dnes sami učí.
„Hudba mi byla od dětství prostě daná,“ říká Niall s tím, že v rodném domě hrálo sedm sourozenců, zatímco matka učila hudbu. Tohle prostředí pak přenesl i na vlastní děti. Seamus je nejstarší ze čtyř, ale rozhodně není jediný, kdo jde stejnou cestou. Devítiletá Mary Cait i pětiletá Orla už se také věnují hudbě.
Sedm nástrojů ve čtrnácti. Talent, nebo hlavně práce?
Na první pohled to působí skoro neuvěřitelně. Většina dětí v tomto věku ještě zápasí s jedním nástrojem tak, aby to vůbec drželo pohromadě. Seamus jich zvládá sedm a chystá se s nimi před vystoupením před publikem v řádu statisíců.
Jenže slovo „talent“ se v podobných příbězích používá až moc ochotně. Odborné materiály k hudební pedagogice, například z Masarykovy univerzity, připomínají, že hudebnost stojí na dvou složkách: předpokladové, tedy vrozených vlohách a fyzických dispozicích, a aktivační, kam patří motivace, vůle a zájem. Bez té druhé první část sama o sobě nestačí. Podobně to ostatně ukazuje i český příklad: čtrnáctiletý Matthew Stephen Hockaday z Olomouce, držitel ceny Zlatý oříšek 2021, cvičí na klarinet, klavír a zobcovou flétnu průměrně čtyři hodiny denně. O víkendech i déle. „Někdy s tím mám potíže, například bych neměl trénovat klarinet před cvičením na zobcovou flétnu kvůli nátisku,“ řekl Novinkám.cz.
Seamus McClean do toho rámce zapadá docela přesně. Rodina mu dala start, ale hrát na sedm nástrojů se člověk jen tak sám nenaučí.
Belfast jako dějiště, McCleanovi jako tvář celé akce
Festival se do Belfastu vrátí i příští léto – organizátoři s tím počítají v rámci dvouletého pobytu. CCE ho představuje jako multikulturní událost, která přesahuje hranice samotné irské tradiční hudby. V květnu letošního roku se přípravných akcí v Belfastu zúčastnili i král Karel III. a královna Camilla. Zkusili si tehdy i bodhrán.
Zdroje: Autorský text, FleadCheoil, BBC News NI, Novinky.cz, Facebook DaveyMusic
Woodstock 1969 od začátku do konce: Chaos, Hendrix, bláto, přesto se festival stal legendárním
