Fidlovačka měla po premiéře jedinou reprízu a kritika ji smetla ze stolu. Přesto z ní vzešla píseň, která dnes zní na olympijských hrách i státních svátcích.
Dne 21. prosince 1834 uvedlo pražské Stavovské divadlo premiéru frašky Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Na jevišti se řešil nešťastně zamilovaný švec, sňatkový podvodník i poněmčená vdova. Publikum hru vidělo ještě jednou, kritika se k ní stavěla chladně a titul pak z repertoáru zmizel. V té chvíli sotva někdo počítal s tím, že jedna z písní z této nepříliš úspěšné frašky přežije celé generace a začne se brát jako jeden ze základních národních symbolů. Na Karaoketexty nás zaujala i další drobnost, která dnes působí trochu nečekaně: část Fidlovačky se původně zpívala německy.
Slepý žebrák, který zazpíval za celý národ
Píseň Kde domov můj ve hře zpívala postava slepého houslisty Mareše. Patřila k málu, co kritici na Fidlovačce ocenili. Hudbu napsal František Škroup, v té době už respektovaný skladatel. Hudebník Jan-Matěj Rak později připomněl, že melodie vyrůstá spíš z tehdejší italské hudební módy než z české nebo moravské lidové písně. Přesto ji označil za českou v tom smyslu, v jakém později dokázali být čeští Smetana nebo Dvořák. Škroup podle něj „geniálně zazářil jedinou trefou do černého“.
Z divadla se píseň dostala poměrně rychle ven. Velkou roli v tom měli pěvci Karel Strakatý a Jan Křtitel Píšek, kteří ji zpívali ve svých programech a dostali ji i před zahraniční publikum. Melodie se dobře pamatovala, text mluvil o kráse české země. V době habsburské monarchie, kdy vlastenecký projev nebyl jen kulturní záležitostí, ale měl i politický náboj, to stačilo.
Od zakázané písně k hymně republiky
V neklidných 60. letech 19. století už Kde domov můj fungovala jako neoficiální česká národní hymna. Úřady ji tak také chápaly a místy ji zakazovaly. Jenže podobné zákazy obvykle nepůsobily tak, jak si moc přála. Písni spíš přidávaly na významu. Po vzniku Československa v roce 1918 se její volba za hymnu nového státu nemusela dlouho rozvažovat. Oficiálně se hymnou stala v roce 1920 vládním usnesením.
Nadšení ale nebylo jednomyslné. Tomáš Garrigue Masaryk text hymny nijak zvlášť neobdivoval; vadilo mu mimo jiné, že líčí krajinu, ale neříká mnoho o hodnotách nebo povaze národa. Leoš Janáček proto dostal výzvu, aby se pokusil složit novou hymnu. Nepřijal ji. Podle dostupných zdrojů Škroupovu píseň dokonce parodoval. A přece zůstala.
Po vzniku Československa byla k první sloce v roce 1930 oficiálně připojena slovenská hymna Nad Tatrou sa blýska. Když se federace v roce 1993 rozdělila, České republice zůstala první sloka Kde domov můj. A to platí dodnes.
Píseň, která přežila samu sebe
Tylova slova nestaví na hrdinských činech ani na velkých dějinách. To, co jí Masaryk vyčítal, je vlastně její největší síla. Je v ní voda v lučinách, šumění borů, jarní květ v sadu. Obraz domova je úplně jednoduchý, ale dost konkrétní na to, aby si ho člověk představil, a dost otevřený na to, aby si do něj dosadil vlastní krajinu. I proto píseň přežila neúspěch Fidlovačky, zákazy za monarchie, dvě světové války i zánik státu, jehož hymnou se stala.
Na Karaoketexty.cz se k podobným příběhům vracíme rádi. Některé písně totiž časem udělají něco úplně jiného, než se od nich při vzniku čekalo. Škroup psal hudbu k divadelní frašce, Tyl text pro slepého žebráka. Těžko mohli tušit, že 21. listopadu 1989 bude stejná píseň znít z balkonu Melantrichu a Marta Kubišová ji bude zpívat před statisíci lidí na Václavském náměstí.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Vláda České republiky, Radiožurnál, ČT edu
Eva Pilarová: Přátelství s Gottem, smrt kolegů při leteckém neštěstí i zákazy od režimu
