Čtyři dvacátníci, jeden ochotný farmář a půl milionu lidí v blátě. Woodstock 1969 se málem nekonal, a přesto se stal symbolem celé generace.
Čtyři dvacátníci s nápadem, jeden farmář ochotný přenechat část pozemku a statisíce lidí, kteří se nakonec brodili blátem. Woodstock Music and Art Fair, konaný od 15. do 18. srpna 1969 na farmě Maxe Yasgura v Bethelu ve státě New York, měl namále už od začátku, jak nám v redakci Karaoketexty.cz neuniklo, ale přesto se z něj stal jeden z určujících momentů kontrakultury 60. let.
Čtyři muži, nápad a farmář, který festival zachránil
Za celým podnikem stáli John Roberts, Joel Rosenman, Artie Kornfeld a Michael Lang. Byli tehdy ve svých dvaceti shodou okolností všichni přesvědčení, že z hudebního boomu jde vytěžit víc než jen další obchodní příležitost. Lang měl za sebou úspěšný Miami Music Festival z roku 1968, Kornfeld byl nejmladším viceprezidentem v historii Capitol Records. Společně pak založili Woodstock Ventures, Inc. a začali dle All thats Interesting obcházet kapely.
První potvrdili účast Creedence Clearwater Revival, a to v dubnu 1969. Tím se celé jednání rozběhlo. Jenže s místem konání to drhlo. Původní areál v průmyslovém parku ve Wallkillu padl poté, co tamní radnice přijala opatření, které prakticky znemožnilo akci pro víc než 5 000 lidí. Organizátorům zbýval měsíc a neměli nic.
Do hry pak vstoupil 49letý farmář Max Yasgur. Pronajal jim část svých 600 akrů v oblasti White Lake u Bethelu, v krajině obklopené pohořím Catskill. Pro festival to bylo skoro ideální místo. Jenomže nestihli včas dokončit vstupní brány, ploty, toalety ani stánky s jídlem. V té chvíli se rozhodli pustit dovnitř všechny. Z akce se fakticky stal bezplatný festival, uvádí Britannica.
Půl milionu lidí, bláto a třicet dva vystoupení
Původně se čekalo asi 50 000 návštěvníků. Nakonec jich dorazilo přes 460 000. Část z nich nechala auta na ucpaných silnicích a zbytek cesty šla pěšky. Sullivan County vyhlásil stav nouze a newyorský guvernér Nelson Rockefeller uvažoval o nasazení armády. Nakonec od toho bylo upuštěno.
Festival odstartoval 15. srpna kolem páté odpoledne, když na pódium přišel Richie Havens. Pak následovaly tři dny a noci hudby, deště, bahna a technických problémů. Dohromady 32 vystoupení. Vedle sebe se tam objevili Joan Baez, Santana, The Grateful Dead, Creedence Clearwater Revival, Janis Joplin, The Who nebo Jefferson Airplane. Jeden z těch momentů, které se pořád vracejí v záběrech i vzpomínkách, nastal ráno 17. srpna, kdy The Who hráli za svítání. Roger Daltrey zpíval přesně ve chvíli, kdy vycházelo slunce.
Úplně poslední vystoupil Jimi Hendrix, a to ráno 18. srpna. Počasí program zdrželo a velká část publika už byla pryč. Na místě zůstalo asi 25 000 lidí. I tak ale jeho set patří mezi nejcitovanější okamžiky celého Woodstocku.
Chaos, který se změnil v legendu
Woodstock provázely potíže od začátku do konce. Možná i proto se z něj stalo něco víc než jen další hudební festival. Organizátoři o něm natočili dokumentární film, který o rok později získal Oscara. Při 50. výročí v roce 2019 pak Rhino/Atlantic vydalo kompletní zvukový archiv: 38 disků, 432 skladeb a 36 hodin záznamu.
Málo se připomíná i to, že název „Woodstock“ je vlastně omyl. Festival se odehrál asi 60 mil od stejnojmenného města. Jméno ale zůstalo, protože Woodstock tehdy znamenal uměleckou komunitu, kde žil třeba Bob Dylan a další hudebníci. A ten název už pak zůstal.
Zdroj: Autorský text, Wikipedia, Britannica, AllthatsInteresting, AmericanHistory, Instagram Woddstock
Jim Morrison z The Doors byl básník, který se rozhodl raději shořet místo toho, aby zhasl
