Zlatý slavík Karel Gott byl od dětství jiný. Jako malý kluk se přidával ke smutečním průvodům úplně cizích lidí a v noci ho navštívila záhadná postava v bílém, kterou vnímal jako svou sudičku.
Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni. Od šesti let už s rodiči žil v Praze, tato část je v jeho životopise známá. Méně se připomíná venkovská stopa v jeho dětství, a právě na tu jsme se na Karaoketexty zaměřili. Za jejich chalupou byl totiž malý hřbitov, skoro hned za domem, a kolem něj se odehrávala vzpomínka, která k pozdějšímu obrazu slavného zpěváka na první pohled moc nepasuje.
Neobvyklá fascinace smutečními průdovdy
Když se někde v dálce ozvala vesnická kapela, trochu falešná, jak už to u pohřbů na vsi bývalo, malý Gott prý nedokázal jen tak stát a dívat se. Táhlý zvuk křídlovky s ním něco dělal. Přidával se ke smutečnímu průvodu, i když vůbec nevěděl, koho lidé nesou ke hrobu. Ve své autobiografii Má cesta za štěstím to později popsal přímo: „Ačkoliv jsem nevěděl, koho pohřbívají, jako hypnotizovaný jsem se přidával ke smutečnímu průvodu. Kdybych věděl jak, nejraději bych plačící vdovy utěšil, objímal. Tak mě to dojímalo.“
Doma se pak vyhýbal pohledům příbuzných. Nejspíš nad tím kroutili hlavou, co to zase provádí. Trochu pochopení pro něj měl podle všeho strýc Červenka. A když se zrovna žádný pohřeb nekonal, hledal si chlapec náhradní obřad po svém. Mrtvého ptáčka, přejetou kočku. I těm vystrojil malé rozloučení.
Bílá postava a možná sudička
Ještě dál do dětství sahá jiný obraz, který Gott považoval za jednu ze svých úplně prvních vzpomínek. Mohly mu být zhruba tři roky. Rodina tehdy bydlela v malém bytě, kuchyň a ložnice, nic víc. Spali tam všichni tři. Jedné noci se podle jeho vyprávění v ložnici objevila postava v bílém. Do tváře jí neviděl.
Přišla k jeho posteli a něco mu říkala. „Nerozuměl jsem jí, možná jsem byl moc malý. Ale přítomnost půvabné víly mne nezaskočila, nevylekala. Naopak,“ napsal po letech. Jestli to byl sen, dětská představa, nebo zážitek, který paměť časem obalila dalšími vrstvami, se dnes samozřejmě nedá ověřit. Gott se k tomu ani nestavěl jako k něčemu, co by šlo jednoduše vysvětlit. Spíš se vracel k otázce, zda se mu tehdy nezjevila sudička a jestli svůj osud nakonec opravdu naplnil. O té noční příhodě dlouho mlčel. Nemluvil o ní s novináři, a co je zajímavější, ani s rodiči. Popsal ji až v autobiografii, po mnoha desetiletích.
Rodiče, kteří stáli v pozadí
Matka Marie podporovala jeho malířské i pěvecké ambice od začátku. Zemřela v roce 1977 na infarkt, bylo jí šestašedesát let. Podle dostupných informací se na jejím zdraví podepsaly také výslechy Státní bezpečnosti, které souvisely s Gottovou dočasnou emigrací do Německa. Otec Karel, po němž zpěvák dostal jméno, zemřel v roce 1982 na vážné potíže s ledvinami. Dožil se jedenaosmdesáti let. Se synem si bližší vztah vybudoval až později, v době Gottovy dospělosti. Mluvili spolu hlavně o politice a sportu, tedy o tématech, kde se dokázali potkat bez velkých potíží.
Dětství muže, který se později stal jedním z nejúspěšnějších zpěváků v dějinách Československa, tedy nebylo jen obyčejnou kapitolou před slávou. Gott získal Zlatého slavíka dvaačtyřicetkrát a podle odhadů prodal po světě padesát až sto milionů hudebních nosičů. Na úplném začátku toho příběhu ale zůstává i malý kluk, který se beze slov přidá k pohřbu člověka, jehož nikdy nepoznal.
Zdroj: Autorský text, YouTube, Karel Gott: Má cesta za štěstím (autobiografie), Česká televize, Wikipedie
Průlom československého rokenrolu: Jediná legendární písnička dokázala obelstít komunistické cenzory
