Pete Townshend po letech otevřeně přiznal, proč ho Led Zeppelin dlouho nechávali chladným. Kdysi v nich slyšel konkurenci, dnes v jejich nahrávkách nachází velkou sílu i překvapivou pestrost.
Je v tom docela slušná dávka ironie. Muzikant z jedné z nejhlasitějších britských kapel své generace se dlouhé roky držel stranou skupiny, kterou část publika bere jako jeden z pevných základů hard rocku a později i heavy metalu. Na Karaoketexty jsme si všimli Townshendova vysvětlení, že nešlo pouze o hudbu jako takovou. Do hry se pletla rivalita, nálada tehdejší scény i nepříjemný pocit, že o stejné lidi v sále najednou stojí někdo další.
Heavy metal jako temná filozofie
Townshend připomněl, že The Who uměli hrát mimořádně tvrdě, syrově a výbušně. Za přímé zakladatele heavy metalu se ale sám nepovažuje. Rozdíl vidí spíš v tom, co s sebou ten žánr na přelomu 60. a 70. let nesl. U kapel jako Black Sabbath podle něj heavy metal působil skoro jako „náboženská filozofie“: temná, hutná, místy ironická, ale pořád dost vážná.
Respekt k muzikantské úrovni metalových hráčů mu přitom nechybí. Zmínil, že řada z nich se odvolávala na koncertní album Live at Leeds z roku 1970 jako na nahrávku, která jim dala svolení utrhnout se ze řetězu, natahovat skladby a pouštět se do dlouhých jamů. The Who podle něj rozhodně dokázali být drtiví. Jenže na pódiu vedle toho hráli i úplně jiný materiál, včetně pasáží z rockové opery Tommy. Tato šíře záběru je v jeho očích držela stranou čistě metalové estetiky.
Led Zeppelin prý tehdy brali jejich publikum
Jeho vysvětlení vztahu k Led Zeppelin je možná ještě otevřenější. Townshend přiznal, že ho tehdy rozčilovalo, když měl pocit, že nová kapela „přebírá“ publikum The Who. Nebyl to podle něj první podobný zásah do vlastního teritoria. Už předtím ho zaskočil nástup Jimiho Hendrixe s hlasitými aparáty, zkreslením a wah-wah pedálem. Tam mu nakonec nezbylo moc prostoru k odporu. Musel uznat, že před ním stojí kytarový génius.
U Zeppelin si odstup držel až překvapivě dlouho. Dokonce řekl, že z heavy metalu opravdu poslouchal hlavně AC/DC. Teď ale své staré soudy zjevně bere znovu do ruky a obrací je ze všech stran. Jimmyho Page už oslovil s tím, že by spolu mohli zajít na oběd, a napsal mu, že si znovu pouští všechna alba Led Zeppelin. Při novém poslechu ho podle všeho překvapila hlavně jejich proměnlivost. Nešlo jen o tlak, hlasitost a fyzickou sílu. Slyší tam i jemnější psaní, balady a prudké změny nálad.
Starý spor, který změnil čas
Townshendův obrat se nezdá být rychlou snahou přepsat vlastní minulost. Připomíná to moment, kdy si jedna z důležitých postav britského rocku po letech znovu rovná v hlavě, co se tehdy vlastně dělo. Guitar World připomněl, že už v 90. letech mluvil o Led Zeppelin mnohem tvrdším jazykem. Dnešní tón je klidnější. A taky o dost zvědavější.
Při bližším pohledu je na celé debatě nejzajímavější jeho pojetí heavy metalu. Zaměřuje se na postoj, temnou obraznost a skoro obřadní výraz. I kvůli tomu se v debatách o zrodu metalu pořád vracejí vedle Black Sabbath také The Who a Led Zeppelin. Každá z těch kapel přinesla do tvrdé hudby jiný díl. Townshend teď po letech připouští, že bez Zeppelin se ten příběh jednoduše nedá brát jako kompletní.
Zdroj: Autorský text, Louder, Guitar World, Wikipedie
Král heavymetalu Tony Iommi z Black Sabbath promluvil o useknutých prstech i tajném rituálu v popelnici