Pátek 13. února 1970. Black Sabbath vydali své debutové album a hudební scéna tím dostala zásah, který se už nedal vzít zpátky. Datum nebylo náhodné, k té desce se zkrátka hodilo.
Když se mluví o zrodu heavy metalu, většina lidí si představí velké pódium, davy a světla. Jenže to, co 13. února 1970 vyšlo u britského vydavatelství Vertigo Records, vzniklo úplně jinak. V tichu, skoro bez rozruchu, a přesto to zatřáslo základy populární hudby, což nás na Karaoketexty zaujalo. Čtyři hudebníci z průmyslového Birminghamu, kytarista Tony Iommi, bubeník Bill Ward, baskytarista Geezer Butler a zpěvák Ozzy Osbourne, nahráli celé album za pouhých dvanáct hodin v Regent Sound Studios. Žádné dlouhé dolaďování, žádné vrstvení stop do úmoru. Prostě přehráli svůj živý set, nasedli do dodávky a jeli dál na koncert. Z toho pak vzešla jedna z nejdůležitějších desek v dějinách rocku.
Ďáblův interval a zvuk, který nikdo nečekal
Úvodní skladba debutu přinesla něco, čemu hudební teorie říká triton. Interval, který býval označován jako diabolus in musica, tedy ďáblův interval, a podle některých pramenů ho dokonce římskokatolická církev zakazovala používat. Tony Iommi ho nepoužil proto, aby provokoval. Nebyl v tom žádný záměr. Prostě mu zněl správně. A tenhle zvuk, těžký, ponurý, sevřený, nakonec vymezil nový žánr dřív, než se pro něj vůbec začalo používat označení.
Desku otevíraly zvuky bouřky a kostelní zvony. Tehdy jen málokdo tušil, že jde o začátek něčeho, co bude ovlivňovat hudbu dalších padesát let. Kritici tomu zpočátku moc nerozuměli. Lester Bangs album v recenzi pro Rolling Stone odbyl jako nesourodé jamování. Posluchači to ale viděli jinak – deska vystoupala na osmé místo britského žebříčku a v americkém Billboard 200 se udržela déle než rok.
Rok 1970: heavy metal se rodil na více místech najednou
Black Sabbath v roce 1970 nebyli jediní, kdo posouval rock do tvrdší polohy. Deep Purple vydali album Deep Purple in Rock, Uriah Heep debutovali s deskou Very ‚Eavy… Very ‚Umble. Led Zeppelin už od roku 1968 budovali zvuk, který se na podobě žánru výrazně podepsal – s Jimmym Pagem u kytary a Robertem Plantem za mikrofonem. Přesto je právě debut Black Sabbath dnes obvykle přijímán jako první skutečné heavy metalové album. Tak ho ostatně označují i Wikipedie a řada akademických hudebních zdrojů.
Ještě v tomtéž roce vydali Black Sabbath druhé album Paranoid, na němž byly skladby jako War Pigs nebo Iron Man. Rolling Stone o něm napsal, že „změnilo hudbu navždy“. Time magazine ho zařadil mezi sto nejlepších alb všech dob a označil ho za „rodiště heavy metalu“. Na kapelu, která začínala v roce 1968 jako Polka Tulk Blues Band a pak se přejmenovala na Earth, je to slušný oblouk.
Pátek třináctého jako symbol
Datum vydání, pátek třináctého, nebylo náhodou, nebo aspoň působí jako dokonale načasovaný detail. Kapela stavěla na temných textech a okultních motivech a debut vyšel právě v den, který lidová pověra spojuje se smůlou a nebezpečím. Redaktoři Ultimate Classic Rock připomínají, že šlo možná o nejheavymetalovější detail celého příběhu.
Tohle datum stojí za zapamatování, protože přineslo skutečný zlom. Dvanáct hodin ve studiu, jeden riff postavený na zakázaném intervalu a pár set vinylů rozeslaných do britských obchodů. Takhle se zrodil žánr, který má dnes fanoušky po celém světě.
Zdroj: Autorský text, Ultimate Classic Rock, Wikipedie, Revolver Magazine
Metal a duševní zdraví: Jak těžká hudba pomáhá tam, kde jiné žánry selhávají
