Heavy metal byl po dlouhá léta popisován jako hudba pro agresivní výrostky a satanisty. Výzkum ale ukazuje něco jiného a Birmingham, rodiště Black Sabbath, to chce připomenout světu.
Damien Powell z Yorkshire dlouho žil s pocitem, že hudba pro něj není. Nic ho pořádně nechytlo. Zlom přišel až ve chvíli, kdy narazil na Ozzyho Osbournea a Black Sabbath. „Ta hudba v sobě měla temnotu a upřímnost, které mi do té doby unikaly,“ řekl pro BBC sedmadvacetiletý Powell, který dnes žije s diagnózou komplexní posttraumatické stresové poruchy. Metal mu podle jeho slov pomohl dostat ven emoce, které předtím spíš dusil, vztek, smutek, pocit izolace. Zní to skoro paradoxně, ale poslouchat opravdu zlostnou hudbu ho dělalo méně zlostným. Na Karaoketexty jsme se na tuto problematiku podívali blíže.
Co říká výzkum a proč se mýlily generace rodičů
Zlá pověst metalu má kořeny hluboko v 80. a 90. letech. Zpěvák Black Sabbath Ozzy Osbourne byl tehdy dokonce obviněn z podílu na sebevraždě amerického teenagera. Soud ho nicméně osvobodil a ukázalo se, že mladík trpěl klinickou depresí. Předsudky tím ale nezmizely. Málokdo přitom ví, že výzkumy tuhle představu už dávno systematicky zpochybňují. Studie zveřejněná v roce 2015 v odborném časopise Frontiers in Human Neuroscience se zaměřila přímo na to, jak extrémní metal pomáhá zvládat vztek. Starší výzkum z roku 1997 v Journal of Music Therapy zase sledoval vliv heavy metalu na rozrušení. Výsledky byly, mírně řečeno, jiné, než se čekalo.
Poslech metalu totiž stimuluje limbický systém, tedy část mozku spojenou se zpracováním emocí, a podporuje uvolňování dopaminu. Současně snižuje hladinu kortizolu, stresového hormonu. Výzkumy mezi fanoušky metalu navíc nenašly žádnou statisticky významnou souvislost mezi tímto žánrem a vyšší mírou úzkostí nebo depresí.
Heavy Metal Therapy: od facebookové skupiny k veřejnému zdraví
Klinická psycholožka Kate Quinn z Wakefieldu založila organizaci Heavy Metal Therapy v roce 2018. Začalo to jako facebooková skupina, kde lidé sdíleli příběhy o uzdravování. Dnes je z toho něco výrazně širšího. Organizace provozuje peer-support skupiny i online zdroje pro lidi, kteří hledají pomoc s duševním zdravím. Quinn přitom upozorňuje na zajímavý posun v tom, jak se data čtou: „Možná jsme brali ten vztah obráceně. Lidé s emoční zranitelností možná metal vyhledávají právě proto, že jim pomáhá zpracovat emoce,“ říká.
Damien Powell, který pro HMT pracuje jako spoluzakladatel, ve své diplomové práci zjistil, že členové metalové komunity popisují hudbu jako nástroj emoční regulace, zvládání těžkých období a ne zřídka i usínání. Setkání skupin mají někdy i hodně konkrétní podobu: facilitátor Adam Sharples v Coventry pořádá měsíční schůzky, na kterých si účastníci přišívají nášivky na džínové bundy. „Říkám tomu stitching metal,“ vysvětlil. Komunita, sounáležitost, rukodělná práce, dohromady z toho vzniká něco, co Quinn označuje jako „metal wellbeing“.
Birmingham chce vést globální debatu
Město, které dalo světu heavy metal, chce teď vést i debatu o jeho zdravotních dopadech. V červnu 2025 se v Birminghamu konala první anglická akce Healing Arts, kde se sešli zástupci metalové komunity a úředníci z oblasti veřejného zdraví. Jasmine Al-Azawie, registrátorka veřejného zdraví na Birmingham City Council, shrnula dostupné důkazy stručně: heavy metal funguje jako použitelná strategie zvládání obtíží a fanoušci ho vědomě používají k regulaci emocí. Mluví o přijetí, autenticitě a úlevě od sociální izolace.
Zdroje: Autorský text, Psychologie.cz, BBC, BPS, Frontiers in Neuroscience, Healing Arts Birmingham
Příběh za písní „Paranoid“ od Black Sabbath: Píseň psaná na poslední chvíli
