Tři roky na cestách, 99 koncertů a finále, které mělo váhu celé éry. Metallica zakončila turné M72 World Tour 5. července 2026 na londýnském stadionu a bylo v tom přesně to, co od nich publikum čekalo.
Turné odstartovalo 27. dubna 2023 v Amsterdamu a od samého začátku běželo podle schématu, které je pro Metallicu téměř poznávacím znamením, jak jsme si na Karaoketexty všimli. Žádné opakování večerů, pokaždé jiný setlist, pokaždé jiná předkapela. Za tři roky kapela projela desítky měst, v srpnu 2024 zaplnila SoFi Stadium v Inglewoodu v Kalifornii téměř 80 000 lidmi, což byl rekord od otevření stadionu v roce 2020. London Stadium pak posloužil jako poslední zastávka celé téhle etapy.
Finálový set jako průřez čtyřmi dekádami
Rozjezd obstarala skladba Whiplash, po ní For Whom The Bell Tolls a Ride The Lightning. Na chvíli to působilo skoro chronologicky, jako by kapela chtěla projít vlastní katalog pěkně od začátku, podobně jako na čtyřicátých narozeninách. Metallica ale podobnou předvídatelnost dlouhodobě neřeší. The Memory Remains z období ReLoad tu sérii přerušila a připomněla, že se hraje podle jejich pravidel, ne podle očekávání okolí.
Uprostřed večera přišel moment, který by jiného interpreta mohl zbytečně zbrzdit: desetiminutový instrumentál The Call of Ktulu z alba Ride the Lightning z roku 1984. Na stadionu by to mohl být problém. Jenže publikum zůstalo na místě. Žádný přesun k baru, žádné viditelné rozptýlení. Málokterá kapela si něco takového může dovolit bez ztráty tempa. Metallica to zvládla bez viditelného zaváhání.
Výběr coververzí byl tentokrát věnován zesnulému Ozzy Osbourneovi. Kirk Hammett a Rob Trujillo zahráli Electric Funeral od Black Sabbath propojenou s Holidays In The Sun od Sex Pistols. Kapela přitom výslovně zmínila, že jde o hold Ozzymu po loňské oslavě Back To The Beginning. Whiskey In The Jar od Thin Lizzy pak přidala irský akcent, který fanoušci znají z coveru, jenž Metallicu provázel po celá devadesátá léta.
Akustika sálu versus síla kapely
London Stadium, vybudovaný pro olympijské hry 2012, patří k místům, kde zvuk umí pořadatelům pěkně zkomplikovat práci. Předkapely Avatar a Pantera se s ozvěnou potýkaly znatelně. Zpěvák Pantery Phil Anselmo přiznal problémy se sluchátky, jeho vokál se v prostoru místy ztrácel. Metallica ale hraje z pódia umístěného přímo uprostřed stadionu, což jim dává jinou pozici než klasické scéně u jedné stěny. A taky hrají tak dlouho a s takovou jistotou, že ani horší akustika výsledek úplně nerozhodí.
Závěrečný akord patřil Enter Sandman. Skladba, která by v jakémkoli hlasování o metalovou hymnu skončila hodně vysoko, uzavřela tříleté turné přesně ve stylu, který je pro Metallicu typický: nahlas, s pyrotechnikou a bez zbytečných řečí.
Co přijde dál
M72 World Tour sice skončilo, Metallica ale nemíří do ústraní. Od října 2026 je čeká rezidence v The Sphere v Las Vegas. Formát, který kapele dovolí soustředit se na vizuální a zvukovou stránku produkce způsobem, jaký klasické turné prostě nenabízí. Pro fanoušky, kteří londýnský finálový večer nestihli, to může být slušná náhrada. A pro ty, kteří tam byli, bude těžké hledat něco, co tenhle večer překoná.
Zdroj: Autorský text, Loudersound.com, PLSN, Rolling Stone, Instagram Metallica
Ozzy měl mírové véčko, Dio vymyslel paroháče: Jak vzniklo slavné metalové gesto a proč ho fanoušci často ukazují špatně
