Britští Pentangle u nás možná nejsou až tak známí, ale tamní folk ovlivnili výrazně. A také mladého Nicka Harpera.
Jako malý kluk zíral na divnou mlhu pod stropem a měl za to, že tam někde nahoře sídlí Bůh. Ve skutečnosti to byl tabákový kouř. Nick Harper, syn folkového rebela Roye Harpera, vyrůstal v bytě na severozápadě Londýna přímo uprostřed toho, co dnes označujeme za zlatou éru britského folku. A ze své zkušenosti postavil celé album, jak nám na Karaoketexty neuniklo.
Byt na Fordwych Road jako neoficiální folkový klub
Bert Jansch a John Renbourn bydleli nedaleko od bytu Roye Harpera. Nešlo o žádnou dálku, pár ulic sem, pár ulic tam. Chodili tam tedy hrát. Malý Nick sedával v koutě a hleděl ke stropu, kde se držela těžká mlha. Myslel si, že jde o něco nadpozemského. Až později mu došlo, že to byl kouř z tabákových dýmek a cigaret, zatímco muzikanti seděli, hráli a jamovali klidně celé hodiny.
Pentangle vznikli v Londýně v roce 1967 a první sestava zůstala po celou úvodní etapu beze změny: zpěvačka Jacqui McShee, kytaristé Jansch a Renbourn, kontrabasista Danny Thompson a bubeník Terry Cox. Kapela se pohybovala někde mezi folkem, jazzem a barokem. Těžko ji někam přesně zaškatulkovat. Nick Harper v rozhovoru pro Louder popsal tyto lidi jako součást „nádherného malého zlomového okamžiku v hudební historii Londýna“.
Jenže pro malého kluka to žádná historie nebyla. Bylo to jednoduše prostředí, ve kterém žil. Lidé přicházeli, hráli, kouřili a zase odcházeli. On to nasával bez většího přemýšlení.
Bert Jansch: pokorný muž, jehož středem světa byl jen nástroj
První skutečné osobní setkání s Janschem přišlo až v devadesátých letech, kdy Nick Harper podporoval Berta během jeho rezidence v klubu 12 Bar Club v Soho. Teprve tehdy si naplno uvědomil, co za tou hudbou stálo.
„Byl to krásný, pokorný člověk, středem jeho zájmu byla hudba,“ řekl Harper. Jansch kolem sebe nebudoval žádný obraz, nezajímal se o pódiové efekty ani o to, jak působí navenek. Jen kytara a písně. Pro Nicka to bylo inspirativní. Autenticita mu najednou nepřipadala jako póza, ale jako podstata věci.
S Dannym Thompsonem se Harper seznámil ještě později, přes společného známého Jakka Jakszyka. Zahráli si spolu několik koncertů. Na jednom z nich Nickovi praskla struna a musel na chvíli z pódia. Thompson mezitím bez zaváhání zaplnil prostor improvizací. Harper přiznává, že by nejradši zůstal v zákulisí a poslouchal ho celý večer.
Album jako pocta dětství a jedné konkrétní adrese
Nick Harper se k těmhle vzpomínkám vrátil záměrně. Připravil show pojmenovanou podle adresy otcova bytu, 58 Fordwych Rd, a v roce 2025 vydal stejnojmenné album. Využil starší nahrávky i nové věci a vznikla z toho osobní pocta kapele, která ho formovala dávno předtím, než si to vůbec mohl pojmenovat.
Pentangle přitom nikdy nebyli snadno zařaditelní. Jejich hudba šla od tradičních balad přes blues až po jazz, často v rámci jediné skladby. Nick Harper připomíná i politickou rovinu jejich tvorby, písně jako Let No Man Steal Your Thyme nesly feministické poselství v době, kdy to rozhodně nebylo běžné. A improvizovaná část rozsáhlé skladby Jack Orion mu zase připomíná svobodu, o níž mluvil i Jimi Hendrix.
O Pentangle se v českém prostředí stále málo mluví. Přitom jejich vliv na britský folk i art rock byl podstatný. Nickův příběh jen připomíná, že hudební dědictví se nepředává jen přes nahrávky. Někdy taky přes zadýmený obývák, kde lidé hrají hlavně proto, že prostě chtějí.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz, Wikipedie, Louder Sound, Wikipedie, The Afterword
Lenka Filipová po pádu ze schodů bojovala o život: Prasklá cévní výduť ji přivedla na operační stůl
