Napsal ji Otis Redding, ale až Aretha Franklin proměnila píseň Respect v hit a také v hymnu občanského hnutí

Píseň „Respect“ si lidé pojí s Arethou Franklin. Hlas, postoj, sebejistota, která z nahrávky doslova sálá. Jenže původ té písně je jinde. Napsal ji Otis Redding, soulový velikán, a zamýšlel ji úplně jinak. Než ale stihl sledovat, co se ze skladby stane, zemřel při letecké nehodě. Bylo mu 26 let.

Otis Redding napsal a nahrál „Respect“ v roce 1965. Zajímavé je podle nás v redakci Karaoketexty to, že v jeho podání šlo o píseň muže, který se vrací domů po práci a chce po ženě uznání za to, co přináší. Slovo „respekt“ tehdy někteří vykládali i jako jemnější náhradu za něco konkrétnějšího. Každopádně pointa byla jasně mužská, dost přímočará, skoro až nároková. V polovině šedesátých let už byl Redding v soulu uznávanou postavou. V hlavním proudu, mezi bělošským rockovým publikem, si ale teprve hledal cestu. Zlom přišel v roce 1967. A tehdy do dění vstoupila Aretha.

14. únor 1967: Den, kdy vznikl manifest

Na Valentýna roku 1967 přišla Aretha Franklin do studia Atlantic Records v New Yorku a nahrála verzi, která Reddingovu skladbu změnila k nepoznání. U pultu stáli producenti Jerry Wexler a Arif Mardin, za mikrofonem žena, která přesně věděla, co chce říct. Aretha spolu se svými sestrami Ermou a Carolyn upravily text tak, aby vyzněl jako požadavek ženy na respekt. Ne jako prosba. Ne jako odměna za dobrou vůli. Jako naprosté minimum. Podle serveru Genius to byl zvukový inženýr Tom Dowd, kdo pracoval na obou verzích a coververzi navrhl. 

I aranžmá se změnilo dost zásadně, bylo svižnější, naléhavější, s výraznou dechovou sekcí. Reddingova verze působila vedle ní skoro zdrženlivě. Singl vyšel 10. dubna 1967 u Atlantic Records jako druhý singl z Arethina průlomového alba I Never Loved a Man the Way I Love You. Ještě téhož roku se dostal na první místo žebříčku Billboard Hot 100. 

Redding to vzal s humorem

Otis Redding na Arethinu verzi nereagoval uraženě. Naopak. Na festivalu Monterey Pop v červnu 1967, kde svým vystoupením ohromil desetitisíce rockových fanoušků a přes noc se stal ikonou kontrakultury, pronesl z pódia něco v tom smyslu, že mu tu píseň vzala jedna z jeho přítelkyň a že jde o jednu z jeho nejoblíbenějších skladeb. Přijal to bez okolků. Rok 1967 pro něj ale dobře neskončil. 

10. prosince 1967, tři míle před přistávací dráhou v Madisonu ve Wisconsinu, se soukromé letadlo s ním a většinou jeho doprovodné kapely zřítilo do ledové vody malého jezera. Z osmi mužů na palubě přežil jeden. Reddingovi bylo šestadvacet. Několik týdnů po jeho smrti vyšel singl „Sittin‘ On The Dock Of The Bay“. V nedokončené podobě, s hvízdáním místo verše, který už nestihl dopsat. Stal se prvním posmrtným hitem číslo jedna v historii populární hudby.

Co z písně zůstalo

„Respect“ se mezitím proměnil v něco, co Redding při psaní nejspíš vůbec nečekal. Z písně se stala hymna hnutí za občanská práva i ženská práva. Jedna z těch nahrávek, které dokážou mluvit k různým generacím zároveň. V roce 1987 byla zařazena do Grammy Hall of Fame, v roce 2002 ji Kongresová knihovna přidala do Národního registru nahrávek. Rolling Stone ji zařadil na páté místo v žebříčku 500 největších písní všech dob.

Stačilo pár měsíců, několik úprav textu a jeden mimořádný hlas. Z původně dost přímočarého mužského volání se stala skladba, která začala fungovat jako obecnější výpověď o důstojnosti. Redding to ještě stihl zaslechnout. Těžko ale mohl tušit, kam až ta píseň dojde.

Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Wikipedie, The Current, Genius, YouTube

The Rolling Stones
Čtěte také:

Píseň, která udělala z Rolling Stones rockové ikony: Příběh za „(I Can’t Get No) Satisfaction“

James Brown
Čtěte také:

Narozený v chudobě, korunovaný jako Kmotr Soulu: Příběh Jamese Browna, který změnil hudbu navždy

Diskuze
Přidat do Google News

Sdílejte svůj názor