Kenny Rogers zpíval o hráči karet v nočním vlaku. Petr Spálený z toho v roce 1979 udělal něco trochu jiného a česká verze se stala hitem sama o sobě.
The Gambler napsal americký skladatel Don Schlitz a Kenny Rogers ji vydal v roce 1978. Během krátké doby se z ní stal jeden z jeho nejznámějších hitů, dodnes takřka učebnicový příklad americké country, jak si ji mnoho lidí představí. S názvem nebylo potřeba složitě zápasit. The Gambler znamená Hráč. A přesně tak se jmenuje i česká verze, kterou Petr Spálený natočil pro Supraphon v roce 1979. V tomto případě stejný titul nepůsobí jako nouzové řešení, patří k těm šťastnějším překladům, kdy český název drží význam a ještě nezní kostrbatě. Na Karaoketexty jsme se na příběh skrytý za touto písní podívali blíže.
Jak to zní vedle sebe
Rogersova verze stojí na velmi konkrétní scéně. Dva muži ve vlaku, whisky, karty, a k tomu známá rada, kdy držet a kdy složit. U Spáleného se obraz nerozsvítí tak ostře. Jeho Hráč zní spíš jako vnitřní rozhovor, chvíle nad rozečtenou knihou, možná pozdní večer, kdy se člověk vrací k rozhodnutím, která už opravit nejdou. Základní motiv je stejný, jenže dojem se mění skoro v každém detailu. Rogers má v hlase únavu, jistotu a starou chlapskou zkušenost, která k americké country patří. Člověk mu věří, že podobnou příhodu mohl slyšet někde v noci cestou vlakem. Spálený jde tišeji. Je měkčí, méně tvrdý na hranách, ale ne zase moc lehký. Text netlačí před sebou, stáhne se do něj a nechá ho doznít.
Melodie zůstala původní. Don Schlitz napsal pomalý, snadno zapamatovatelný valčíkový rytmus, který překvapivě dobře unese angličtinu i češtinu. Spálený ho nijak dramaticky nepřestavoval, do známé melodie vložil jiný text, jiné obrazy a jiný druh vyprávění. U podobných coverů to někdy funguje lépe než snaha ukázat, že nová verze musí být za každou cenu větší. Česká nahrávka vyšla u Supraphonu poprvé v roce 1979. Později se Hráč objevoval na výběrech a kompilacích, tak jak se to u písní, které zůstaly v oběhu, děje.
Kdo je Petr Spálený
Petr Spálený patří k českým zpěvákům, kteří nastoupili už v šedesátých letech a jejichž kariéra se nepřevrátila s první módní změnou. Přežil normalizaci, změnu režimu i proměny toho, co chtěla rádia a posluchači slyšet. Prosadil se ve skupině Apollo, později vystupoval samostatně. Měl hlas, který se dal použít pro rock, pop i pomalejší balady, což byla u převzatých písní nemalá výhoda. V době, kdy se zahraniční song nedal během pár vteřin najít na internetu, byly české verze pro mnoho lidí první možností, jak se k podobné hudbě vůbec dostat.
Hráč nepotřeboval mohutné aranžmá, velký orchestr ani pěvecké předvádění kvůli efektu. Stačil hlas, kytara a text, který nespěchá víc, než je nutné. Spálený to vystihl. S odstupem je zajímavé i to, že část českých posluchačů si Hráče vybaví hlavně v jeho podání, zatímco Rogersův originál znají jen zběžně, nebo vůbec. Na cover natočený v socialistickém Československu je to slušná stopa.
Zdroj: Autorský text, YouTube, Wikipedie, České rozhlasové rádio Budějovice, Discogs
Knír jako symbol: Co pro Petra Spáleného znamená v hudbě a odkud pochází hit Trápím se, trápím
