Největší hit metalového Arakainu má britské kořeny, je to cover Lady in Black od Uriah Heep. Jenže Aleš Brichta nebyl ani zdaleka první, kdo píseň zpíval česky.
Uriah Heep vznikli v Londýně v roce 1969 a v první polovině sedmdesátých let se pohybovali ve stejné kategorii jako Led Zeppelin, Black Sabbath nebo Deep Purple. Lady in Black vyšla na jejich druhé desce Salisbury z roku 1971, autorsky za ní stojí klávesista Ken Hensley. Skladba má jasné protiválečné ladění: tajemná ženská postava v ní přichází s mírem a nadějí do světa, který se rozpadá v chaosu. Kapela se s písní dostala do britských i evropských žebříčků a z Lady in Black se postupně stal její nejznámější kus. I proto po ní sáhli i čeští interpreti, jak bychom na Karaoketexty rádi připomenuli.
Parodie dřív než hit
Než si Lady in Black vybral Arakain, žila si tato melodie v Československu vlastním životem. Mezi fanoušky tvrdé muziky, o kterých se tehdy mluvilo vesměs s despektem, kolovaly české parodické texty, nahrávky z ruky do ruky, někdy jen opsané sloky a refrén. Žádné vydavatelství, žádný rozhlas, spíš pololegální domácí oběh. Přesné autory už dnes dohledat nejde, tato tradice ale doložená je. Brichta tedy nepřišel k písni jako první český objevitel. Spíš vstoupil na místo, kde už ta melodie měla prošlapanou cestu.
Podobně to ostatně v sedmdesátých a osmdesátých letech dopadalo s řadou dalších zahraničních hitů. Převzaté skladby s českými texty, oficiálními i polooficiálními, tvořily na domácí scéně mnohem větší část repertoáru, než se dnes obvykle připomíná. Někdy to byla nouze, někdy chytrý kalkul, jindy prostě chuť dostat silnou melodii k místnímu publiku.
Brichta přepsal poselství od základu
V polovině devadesátých let se Arakain dostal do nepříjemné situace. Nového materiálu nebylo nazbyt a Aleš Brichta už vedle kapely rozjížděl i sólovou dráhu, kde se mu dařilo mimo jiné s přepracovanou písní maďarské Omegy. Řešení se našlo v osvědčeném modelu: vzít známé zahraniční melodie a dát jim český kabát. Tak vzniklo album Legendy a na něm i Slečna Závist.
Brichta se od Hensleyho originálu odsunul hodně daleko. Z mystické pacifistické alegorie udělal temnou postavu Závisti, lidské vlastnosti, která v jeho textu získává skoro hmatatelný tvar. Naději vystřídaly dramatické obrazy, varovný tón a trochu školometská naléhavost, která ale k tehdejšímu metalovému publiku seděla. Někdo by v tom slyšel kýč, fanoušci ne. Ti skladbu přijali okamžitě. Výsledek byl vidět i mimo koncertní sály: Slečna Závist jako jediná píseň z alba Legendy získala trvalé místo v rotacích komerčních i veřejnoprávních rádií a dodnes patří k nejhranějším českým rockovým songům.
Originál, který svět zná jinak
Uriah Heep mezitím celosvětově prodali přes 40 milionů alb. Lady in Black jim zůstala jako jedna z hlavních koncertních jistot; ve střední Evropě, Německu, Skandinávii i Rusku ji kapela hraje dodnes, často před vyprodaným sálem. Ve Spojených státech se přitom nikdy neprosadila tak výrazně, jak by se u skupiny tohoto formátu čekalo. U nás je situace obrácená a trochu zvláštní: spousta lidí zná melodii hlavně přes Brichtovu verzi, aniž by tušila, odkud pochází. Podobný osud mají i další české coververze, třeba Dívka s perlami ve vlasech nebo různé domácí předělávky Deep Purple.
Slečna Závist tak nese víc vrstev, než se na první poslech zdá. Je v ní britský rockový hit, československé parodie z neoficiálního oběhu i devadesátkový Arakain, který z převzaté melodie udělal domácí rádiovou stálici. A za písní, kterou mnozí berou jako samozřejmou českou klasiku, zůstává docela dlouhá stopa předchůdců.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, SecondHandSongs
Nikdo mu to netipuje: Aleš Brichta slaví 67 a odhaluje příběh, který stojí za ztrátou oka
