U táboráku zní tato píseň jako stará jistota. Má smutek, obraz dálky i tichého loučení. Jenže její původ je mnohem tvrdší, než si většina lidí myslí, a vede přes nemocniční lůžko, starou Anglii i americký Západ.
„Kovbojův nářek“ si dnes spousta lidí spojuje hlavně s hlasem Karla Zicha a s atmosférou českých trampských zpěvníků. Zní v něm nostalgie, jemný smutek a romantika dávných cest. Jenže pod tou známou podobou se skrývá mnohem starší a drsnější příběh, který bychom na Karaoketexty rádi připomenuli. Tahle píseň totiž nezačala jako dojemná balada o umírajícím kovbojovi, ale jako syrové varování před životem, který skončil nemocí, bolestí a lítostí.
Nejdřív to nebyl kovboj, ale ztracený mladík
Nejstarší kořeny písně sahají až do Británie a Irska osmnáctého století. Tehdy kolovala jako balada „The Unfortunate Rake“ a vyprávěla o mladém vojákovi, který umíral v nemocnici pro lidi s pohlavními chorobami. Litoval života plného alkoholu, hazardu a nevěstinců a text se nebál mluvit ani o tehdejších krutých způsobech léčby. Byla to píseň o pádu, ne o romantice.
Když se balada dostala přes oceán do Ameriky, výrazně se proměnila. Zmizely zmínky o nemoci i nevěstincích a z umírajícího vojáka se stal kovboj, kterého skolila kulka v hrudi. Nový text pod názvem „Streets of Laredo“ byl přijatelnější pro puritánštější prostředí, ale starý původ z něj úplně nezmizel. I v kovbojské verzi zůstaly obrazy vojenského pohřbu a doprovodu, které už do světa rančů a prérií úplně nezapadaly.
Do češtiny vstoupila v těžké době
V českém prostředí dostala píseň nový život na konci šedesátých let. Jiří Tichota tehdy objevil mladého Karla Zicha a připravil pro něj úpravu amerických balad, mezi nimi i „Kovbojův nářek“. Český text napsal Stanislav Mareš, který sám žil ve velmi těžké době a krátce po srpnu 1968 odešel do emigrace. I tím dostává česká verze další vrstvu, protože nevznikala v klidném období, ale v čase zlomu a nejistoty.
Karel Zich ji nahrál se Spirituál kvintetem na přelomu let 1969 a 1970 a právě tahle verze se rychle usadila mezi lidmi. Zlidověla pod názvem Laredo a mnozí ji začali brát skoro jako domácí klasiku. Pomohl tomu Zichův hlas, silná melodie i povedený Marešův text, který zachoval smutek, vinu i zvláštní pohřební obrazy. Později se jí ujali i další interpreti, třeba František Nedvěd či Petr Spálený.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie, YouTube ToulavouStezkou
Černošské ghetto od Karla Zicha: Píseň Elvise Presleyho, která prošla českou cenzurou a přiblížila lidem Ameriku
