Jeden z nejznámějších hitů Pavla Bobka vznikl jako vědomý pokus o první český drogový song. Cenzura ho přesto pustila, a posluchači si ho vyložili úplně jinak.
Na Karaoketexty nás na příběhu písně Pojď stoupat jako dým zaujalo hlavně to, jak nenápadně se dá v písni schovat úplně jiný význam. Bobek měl v hlavě českou verzi americké skladby Don’t Bogart Me, která se v originále nijak zvlášť netají marihuanovou cigaretou a jejím kolováním mezi lidmi. Textař Vladimír Poštulka tomu nejdřív moc nevěřil. Představa, že podobný námět projde komunistickou kontrolou, zněla přinejmenším odvážně. Pak se do toho ale pustil. Za několik dní přinesl text, který na papíře vypadal nevinně, skoro až cudně.
Molavcová, horská idyla a krytí pro cenzory
Maskování dostalo ještě jednu vrstvu. Pro televizi vznikl doprovodný klip, v němž Pavel Bobek s Jitkou Molavcovou vyrážejí v kostýmech připomínajících dobu Rakouska-Uherska na klidný výlet do hor. V obraze není nic, čeho by se úředník mohl chytit. Žádná mládežnická provokace, žádné podezřelé rekvizity, jen spořádaná výprava do přírody.
Cenzura se ale úplně ukolébat nenechala. Ve státním rozhlase pro píseň platilo embargo ve dnech, kdy zemřela některá významná osobnost. Důvod byl pozoruhodný: slova o dýmu stoupajícím vzhůru údajně připomínala krematorium. A v tehdejším čtení se k tomu dalo přidat i cosi jako skrytá radost, že ubyl jeden funkcionář. Posluchači si skladbu časem opravdu začali spojovat s pohřby a s ironickým odstupem jí říkali hymna Spolku přátel žehu. Marihuanový základ přitom většině z nich unikal.
Nahrávalo se se studiovou skupinou Františka Ringo Čecha. Ten pro Bobkovo debutové album Veď mě dál, cesto má dal dohromady silnou sestavu muzikantů, což je na desce slyšet i po letech. Kritik František Horáček album ve své dobové recenzi popsal jako drtivě countryové a zvlášť ocenil, jak si Bobek s žánrem poradil. Použil přitom formulaci o mušketýrské grácii, což k té nahrávce překvapivě sedí.
Česká soda už alibi nepotřebovala
Definitivní dovětek k celé věci přišel až v devadesátých letech s Českou sodou. Autoři satirického pořadu natočili nový klip a tentokrát už se nic nepředstíralo. Bobek zpívá v krematoriu, do záběrů vstupují scény z Herzova hororu Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušínským. Bylo v tom dost černého humoru, ale také Bobkův nadhled. Skladba, která roky nesměla do vysílání v den úmrtí prominentů, se tak se svou pohřební pověstí potkala napřímo. A bez zbytečných řečí si z ní udělala legraci.
Kdo byl Pavel Bobek
Pavel Bobek se narodil 16. září 1937 v Praze, zemřel 20. listopadu 2013. Od roku 1967 působil v Semaforu, kde zpíval také po boku Jiřího Brabce. Pohyboval se mezi country, rockem a popem, aniž by se nechal snadno zavřít do jedné škatulky. Nazpíval české verze písní Lou Reeda, Franka Zappy i Kennyho Rogerse.
V roce 1978 se na americkém velvyslanectví náhodou setkal s Johnnym Cashem a společně si zazpívali Will the Circle Be Unbroken. Bobek měl pověst elegantního zpěváka s nenuceným humorem. A u písní často dokázal najít to nejdůležitější, i když to někdy muselo být schované hodně hluboko.
Zdroje: Autorský text, Headliner.cz, Wikipedie, Wikipedie, YouTube 6529
Josef Laufer toho prožil víc než dost: Dětství za války, konec v Olympicu a propagandistický text, který přehnal
