Dave Pirner napsal Runaway Train v jednom z nejtěžších období svého života, a sice jako výpověď o depresi, ne o ztracených dětech. Klip pak udělal něco, co nikdo nečekal.
Na Runaway Train se dnes často vzpomíná hlavně kvůli dětem z klipu. Původně s nimi ale píseň nesouvisela, jak bychom na Karaoketexty rádi vysvětlili. Pirner to v rozhovorech vysvětloval víckrát, mimo jiné i pro Artist Waves: šlo o depresi. O stav, kdy se člověk přichytí jedné ničivé myšlenky a nedokáže ji pustit. „Píseň pojednává o sestupné spirále. Buď z ní vylezete, nebo vás stáhne dolů. Tím jsem tehdy procházel,“ řekl Pirner. Obraz rozjetého vlaku mu nepřipadal nijak vykonstruovaný. Vlaky ho zajímaly už jako kluka, kdy sledoval televizní pořad o Caseym Jonesovi. A s písní ten název do sebe zapadl.
Nervové zhroucení, akustická kytara a nahrávání na sto pokusů
Pirner v té době procházel skutečnou krizí. Bál se, že přichází o sluch, a z bezmoci se víc přiklonil k akustické kytaře. Právě na ní začal skládat věci, které by možná za jiných okolností nevznikly. Runaway Train patří mezi ně. Skladba se dostala ke Columbia Records a firma ji chtěla natočit s producentem Michaelem Beinhornem. Ten Pirnera ve studiu nijak nešetřil. Zpěv ho nechal opakovat pořád dokola, podle Pirnerových slov klidně stokrát. „Pokud vokál zní unaveně světem, je to proto, že mě nechal zpívat to samé stokrát,“ vzpomínal později pro The Guardian. Na klávesy přišel Booker T. z MGs, bicí místo původního bubeníka Granta Younga nahrál Sterling Campbell. V květnu 1993 pak Runaway Train vyšla jako třetí singl z alba Grave Dancers Union.
Úspěch byl větší, než se čekalo. V americkém žebříčku Billboard Hot 100 se píseň dostala na páté místo, v Kanadě až na vrchol. RIAA jí udělila zlatou certifikaci za víc než 600 tisíc prodaných kopií ve Spojených státech. V roce 1994 následovala Grammy za nejlepší rockovou píseň. Pirner k tomu ale nikdy nemluvil jen vítězoslavně. Runaway Train totiž časem zastínila skoro všechno ostatní, co Soul Asylum natočili.
Klip, který nikdo neplánoval jako záchrannou akci
Režisér Tony Kaye dostal do ruky píseň a v její melancholii uslyšel ještě jiný příběh než osobní depresi. Příběh dětí, které zmizely. Videoklip měl premiéru na MTV 16. května 1993 v pořadu 120 Minutes a mezi záběry kapely se v něm objevovaly fotografie skutečných pohřešovaných dětí, jejich jména a rok zmizení. Existovalo několik regionálních verzí a dohromady se v nich vystřídalo 36 různých dětí.
Pak se stalo něco, s čím se při natáčení nejspíš nepočítalo. Díky klipu se podařilo najít a vrátit domů 21 z 36 pohřešovaných dětí, které se v něm objevily. Dost neobvyklá bilance na rockový videoklip. MTV nakonec z verze klipu odstranila závěrečnou výzvu, v níž Pirner žádá diváky, aby zavolali na linku pomoci, pokud některé dítě poznají. Stanice měla obavy, že by video mohlo působit jako veřejnoprávní oznámení. VH1 britskou verzi dál vysílala celou.
Píseň o sobě, klip o druhých
Pirner ten rozpor popisoval jasně: Píseň a klip jsou podle něj dvě odlišné věci, které spojuje hlavně slovo runaway, útěk. Ve skladbě jde o útěk před vlastní hlavou, ve videu o děti, které utekly z domova, případně zmizely bez vlastního rozhodnutí. Přesto tato zvláštní kombinace zůstala. Runaway Train je dodnes jedním z mála hitů, u nichž se dá bez nadsázky říct, že videoklip pomohl zachránit konkrétní životy.
Zdroj: Autorský text, Fox9, Artist Waves, People, TheGuardian, Wikipedie
Tři chlapi z Texasu a syntetizátory: ZZ Top a Afterburner jako vrchol nepravděpodobného triumfu dekády
