Z některých neštěstí zůstane jen archivní zpráva. Jenže potopení lodi Edmund Fitzgerald dostalo rok po tragédii hlas, který mu nedovolil zapadnout: Gordon Lightfoot o něm napsal píseň, jež dodnes patří k nejsilnějším hudebním poctám skutečné události.
SS Edmund Fitzgerald zmizela 10. listopadu 1975 ve vodách Hořejšího jezera. Zahynulo všech 29 mužů na palubě. V redakci Karaoketexty.cz jsme se k této události vrátili hlavně kvůli tomu, jak zvláštní cestu pak celý příběh urazil. Námořní neštěstí, které by mimo oblast Velkých jezer možná zůstalo hlavně tématem pro historiky, pamětníky a místní muzea, se přes jednu píseň dostalo do popkultury i severoamerické kolektivní paměti.
Novinový článek nestačil
Lightfoota k napsání skladby přivedl článek v týdeníku Newsweek. Později se k tomu vracel opakovaně. Vadilo mu, jak málo místa tak velká tragédie v médiích dostala. V rozhovoru citovaném projektem ‚Music Making History‘ popsal, že ho tížila představa, že nehoda s 29 mrtvými za pár dní zmizí z veřejného prostoru.
Balada „The Wreck of the Edmund Fitzgerald“ vyšla v roce 1976 na albu Summertime Dream. Lightfoot z ní neudělal obyčejný nekrolog za potopenou loď. Poskládal vyprávění o poslední plavbě, horšícím se počasí a té nepříjemné chvíli, kdy je i velká loď proti vodě a větru najednou malá. Podle dostupných zdrojů si hlídal fakta a skladbu sám považoval za jednu ze svých nejlepších. V Kanadě vystoupala na první místo žebříčku RPM, ve Spojených státech se dostala na druhou příčku Billboard Hot 100.
Píseň změnila i to, jak si tragédii pamatujeme
Jméno Edmund Fitzgerald si dnes mnoho lidí nevybaví přes vyšetřovací dokumenty, ale přes Lightfootův hlas. PBS připomíná, že bez této písně by se příběh patrně nikdy nedostal k tak širokému publiku. Historik John U. Bacon to v této souvislosti formuloval bez velkých oklik: známost celé události podle něj vytvořila především právě skladba.
U vraku z Velkých jezer to není jen drobná poznámka na okraj. Great Lakes Shipwreck Historical Society označuje osud Edmund Fitzgerald za nejzáhadnější a nejdiskutovanější vrak v oblasti a připomíná, že Lightfootova nahrávka jeho známost výrazně rozšířila. Do příběhu se časem připsala i česká odbočka: Karel Zich píseň později nazpíval pod názvem „Vrak“. Z původní hudební pocty tak vzniklo nezvyklé propojení historie, baladického vyprávění a písně, která se dokázala zabydlet i v rádiu.
Co na té skladbě funguje dodnes
Při návratu k textu je nápadné, jak málo sází na senzaci. Tragédie tu neslouží jako laciný dramatický trik. Lightfoot spíš nechává prostor tomu, co už nikdo z posádky nemohl říct. O příčinách potopení Edmund Fitzgerald se přitom diskutuje dodnes a vyšetřovací zprávy pracovaly s různými možnostmi, od poškození paluby po pronikání vody do lodi. CIMSS SSEC uvádí, že zkáza přišla velmi rychle a posádka zřejmě ani nestihla vyslat nouzový signál.
Na Karaoketexty.cz nás na tom zaujala ještě jedna věc. Lightfoot vlastně nepsal pouze o lodi. Psal i o paměti, o tom trochu křehkém okamžiku, kdy se z neštěstí stane příběh, který si lidé předávají dál. V tomto případě měl podobu písně. A ta přežila desítky let, aniž by z ní byl jen zaprášený exponát pro výroční připomínky.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, PBS News, CIMSS SSEC, Great Lakes Shipwreck Historical Society
Eric Clapton a jeho nejznámější balada: Co se skrývá za Tears in Heaven a proč ji už nehraje
