Únor 1970. Ředitel Pragokoncertu položí před zpěváka Václava Neckáře tři fotografie a čeká, že mu pomůže zničit kariéru jeho kolegyně. Neckář ho uzemnil jedinou větou.
Celé to bylo připravené dopředu. Pragokoncert tehdy fungoval jako prodloužená ruka StB a zfalšované snímky, na nichž měla být Kubišová s Alexandrem Dubčekem, byly nástrojem pečlivě mířeným k její likvidaci. Ředitel Hrabal potřeboval svědka z řad kolegů, někoho, kdo identitu ženy na fotografiích „potvrdí“. Neckář byl v té chvíli pro takovou roli vhodný až až: s Kubišovou pracoval dlouho, znal ji dobře. Na Karaoketexty jsme se na kauzu s fotografií podívali blíž.
Věta, která ředitele odzbrojila
Václav Neckář pro Český rozhlas popsal, jak tehdy setkání s ředitelem Pragokoncertu proběhlo. Na stůl prý před něj položil fotky. „Dobře se na to podívejte, pane Neckář. Jedna z těch holek je paní Kubišová a vy mi ji tady identifikujete. Pochopíte sám, že s takovouhle umělkyní nemůže Pragokoncert nadále spolupracovat.“ A hned přidal i podmínku. Jestli Neckář chce odjet na slovenské turné, pojede bez Kubišové, jen s Helenou Vondráčkovou.
Po krátké pauze Neckář promluvil: „Víte… nezlobte se, je pravda, že s paní Kubišovou pracuju sedm let, ale v takovýhle pozici jsem ji ještě neviděl.“ Pak dodal, že by se Hrabal měl obrátit na zpěvaččina manžela, režiséra Jana Němce.
Ředitel vybuchl. Začal křičet, že umělce zná a ví, co jsou zač, a pohrozil, že Neckářovi promítne celý pornofilm, který prý Kubišová natočila za deset tisíc západoněmeckých marek v jedné vile v Braníku. Neckář ale zůstal klidný. Odpověděl, že až ten film uvidí na vlastní oči, možná bude moci říct víc. Bez toho ne.
Film samozřejmě nikdy nepřišel. Kubišová přitom sama dobře věděla, že fotografie jsou podvrh. „To byla ta fotka, kterou nový ředitel Pragokoncertu ukázal Vaškovi Neckářovi. A já jsem mu říkala: ,Copak jsi neřekl, že to nemůžu být já? Vždyť ta holka je úplně hubená.‘ Já jsem také nebyla žádná vazba, ale měla jsem lepší tělo. Byla to ošklivka, měla jen účes jako já. A u toho bylo napsáno Kubišová a Dubček. A ten chlap byl přitom docela svalovec. Já tomu dodnes nerozumím,“ popsala zpěvačka v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
Soud, který skončil smírem bez Marty
Kubišová přišla o smlouvy, o pas i o kariéru. Normalizační mechanismus jel spolehlivě dál – německý Polydor, který ji zpočátku odmítal pustit, nakonec ustoupil poté, co mu pohrozili, že jinak ven nepustí ani Karla Gotta. Zpěvačce pak poslali tisíc marek odstupného.
Soud proběhl v roce 1971, tedy v době, kdy Kubišová procházela jedním z nejtěžších období života. Přišla o dítě a krátce nato také o manžela, který po rozvodu emigroval. Iniciativy se tehdy chopil Neckář. Přišel na Ovocný trh jako svědek žalobkyně, jenže tam ho čekalo nemilé zjištění: nebyla tam ani Marta, ani Hrabal. Jen advokáti. „Čekal jsem, jak se to vyvine, a ono se nevyvinulo vůbec nic. Martin advokát přistoupil na smír, který předtím včetně přesné formulace mezi sebou domluvili,“ vzpomínal Neckář.
Kubišová pak s rozsudkem zamířila na Supraphon, kde měla exkluzivní smlouvu. Neuspěla. Její právník byl natolik rozhořčený, že na Supraphon podal další žalobu. Ani ta ale nic nezměnila. Systém byl uzavřený a ona v něm neměla kam ustoupit.
Dvacet let mlčení, pak Václavské náměstí
Zákaz vystupování trval víc než dvacet let. Kubišová pracovala jako písařka ve Výstavbě sídlišť, podepsala Chartu 77 a stala se jednou z jejích mluvčích. K publiku se vrátila až v listopadu 1989 – z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí zazpívala hymnu i Modlitbu pro Martu, píseň, která byla komunistům trnem v oku od samého začátku.
Neckář v tomto příběhu zůstal tím, čím byl už v Hrabalově kanceláři: člověkem, kterého nešlo koupit ani zastrašit. Kolegyni nezradil, i když mu za to hrozily pracovní důsledky. A ta jediná věta o sedmi letech společné práce pořád připomíná, jak se dá moci čelit s klidem a hlavou vztyčenou.
Zdroje: Autorský text, Český rozhlas, 7 pádů Honzy Dědka, Deník.cz
StB sledovala Helenu Vondráčkovou, ona si i tak dokázala vybudovat zářnou kariéru
