Česká rocková skupina Olympic existuje od roku 1962 a stále pravidelně vystupuje. Málokterá kapela v tuzemsku přežila tolik personálních změn, politických zvratů i proměn hudebního vkusu.
Šedesát čtyři let nepůsobí u Olympicu jako lákavé číslo do tiskové zprávy, je to prostě tvrdá bilance. Pražská rocková skupina, která byla v roce 1962 založena ještě pod názvem Karkulka, dnes stojí především na Petru Jandovi. Název Olympic přišel v roce 1963 a zůstal. V české populární hudbě je podobná výdrž u jedné kapely skoro výjimka, i proto jsme se na Karaoketexty podívali na její historii.
Kapela, která přežila i Varšavskou smlouvu
V srpnu 1968 nebyl Olympic doma. Členové skupiny trávili dovolenou ve Francii, když do Československa vjela vojska Varšavské smlouvy. Návrat odložili a v Paříži natočili pod názvem Five Travellers desku, která ve Francii vyšla následující rok. V prosinci 1968 je odvysílala také francouzská televize. Z kapely, která chtěla hlavně hrát rock, se na chvíli stal i znak doby. Ne úplně dobrovolně.o
Do Československa se nakonec vrátili. Olympic prošel dobou normalizace, v sedmdesátých i osmdesátých letech vydával další alba a v roce 1993 se rozpadl. Naštěstí pro fanoušky pouze na rok. V roce 1994 už znovu fungoval.
Personální změny, které kapelu nezlomily
Sestava Olympicu se za desetiletí měnila několikrát a některé odchody byly opravdu zásadní. Tři zakládající zpěváci, Pavel Sedláček, Pavel Bobek a Miki Volek, skončili v letech 1965 a 1966. Petr Janda se potom postupně posunul do role jediného stálého frontmana. V roce 2013 náhle zemřel po koncertě v Karlových Varech dlouholetý bubeník Milan Peroutka, za bicí usedl Martin Vajgl. V březnu 2020 odešel ze zdravotních důvodů klávesista Jiří Valenta. Na jeho místo se hlásilo víc než padesát muzikantů; ze čtyř finalistů kapela vybrala Pavla Březinu.
Podobné zásahy umějí kapelu rozhodit, kolikrát i definitivně zastavit. Olympic je pokaždé nějak vstřebal. Velký podíl na tom zřejmě má Janda a jeho snaha držet skupinu jako živou věc, ne jako muzeální exponát s aparaturou na pódiu.
Olympic stále živý
V roce 2012 si Olympic připomněl padesát let existence sérií halových koncertů i výběrovými kompilacemi. Skladby jako Čekám na zázrak z roku 1969, s hudbou Petra Jandy a textem Pavla Chrastiny, z koncertů nezmizely. Supraphon ji v roce 2023 znovu zařadil do digitální distribuce.
Dlouhá životnost Olympicu ale nestojí jen na starých nahrávkách. Kapela dál pravidelně koncertuje, dokáže zaplnit sály a v publiku nejsou jen pamětníci. To se nedá vyrobit pouhým seznamem hitů. Na pódiu musí být pořád slyšet, že skupina zatím nechce jen odsloužit další večer. V případě Olympicu je to ale i vidět: energii by Petrovi Jandovi mohli závidět i lidé o dvě generace mladší.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Česká televize, Instagram Olympic
Slavný telefonát Pepy Vojtka: Jeho tehdejší práce zachránila kapelu Kabát
