Přesně před 30 lety oznámili The Stone Roses rozpad. Kapela po sobě nechala jen dvě alba, ale její vliv na britpop byl zásadní.
Na první pohled je to trochu paradoxní situace. The Stone Roses oznámili rozpad 29. října 1996, tedy ve chvíli, kdy britpop už dávno jel na plné obrátky a nová jména zabírala titulní strany hudebních časopisů. Podle nás na Karaoketexty.cz má ale smysl tuhle manchesterskou kapelu připomenout. Bez ní by devadesátková britská vlna nejspíš měla jiný tvar.
Konec nepřišel naráz, kapela se rozpadala postupně
Dne 29. října 1996 ohlásili The Stone Roses definitivní konec. Ian Brown tehdy nešetřil ironií a prohlásil, že je radost oznámit konec kapely po 10 letech v „nejodpornějším byznysu vesmíru“. Jeho hláška seděla k atmosféře posledních měsíců: únava, odchody členů, nervozita a nepříjemný pocit, že velká šance se mezitím někam vytratila.
Skupina už nějakou dobu držela pohromadě spíš z posledních zbytků energie. Podle dostupných údajů odešel bubeník Reni v březnu 1995, kytarista John Squire ho následoval v dubnu 1996. Zůstali Ian Brown a Mani. Po nepovedeném období a vystoupení na Reading Festivalu pak přišel konec. Ani druhé album Second Coming, vydané v prosinci 1994, situaci moc nepomohlo. Britský hudební tisk ho přijal výrazně chladněji než debut, kolem kterého se mezitím vytvořila skoro legenda.
Dvě alba, vliv na celou scénu
U Stone Roses se občas zapomíná, jak silně do britské hudby zasáhli ještě před tím, než se vůbec začalo naplno mluvit o britpopu. Vznikli v Manchesteru v první polovině osmdesátých let a výrazně pomohli vytvarovat takzvaný Madchester: kytarový pop, taneční rytmus, klubová uvolněnost a trochu té manchesterské drzosti navrch. Tento zvuk pak fungoval jako spojka mezi indie osmdesátých let a britskou vlnou následující dekády.
Debutové album z roku 1989 se dodnes bere jako klasika. BBC připomíná, že nahrávka rychle získala pověst jedné z klíčových britských desek své doby. Nešlo přitom jen o jednotlivé skladby typu Sally Cinnamon, Fools Gold nebo I Wanna Be Adored. Důležitý byl i celkový výraz kapely: sebevědomý, hodně britský, ale pořád dost přístupný na to, aby se nezastavil u úzkého okruhu zasvěcených.
Britpop by bez Stone Roses zněl jinak
Tady je jejich hlavní odkaz. Britpop nejde nezmínit bez manchesterské scény se Stone Roses, Happy Mondays, James a Inspiral Carpets jako jedním z přímých kořenů celého hnutí. Na začátku devadesátých let tlačil britskou alternativu do pozadí americký grunge. Domácí tradice melodických kytar, důrazu na písničku a jasné místní identity pak nabídla jiný směr. Stone Roses v něm byli brzy, dřív než většina kapel, které později sklidily větší komerční pozornost.
Když se řekne britpop, většině posluchačů nejspíš hned naskočí Oasis, jejich velké refrény a dělnická přímočarost. Vedle nich Blur, kteří dokázali s nadhledem pozorovat britskou každodennost, nebo Pulp s ironií, sexualitou a sociálním detailem. Do stejného příběhu patří také Suede, kapela, která celé éře pomohla otevřít dveře ještě před nejslavnější fází soupeření Blur versus Oasis.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, BBC Music, YouTube Mucky Fingers
Měl to být jen hloupý vtip: Jak parodie na Nirvanu a celý grunge udělala z Blur celosvětové hvězdy
