Marianne Faithfull zemřela 30. ledna 2025 ve věku 78 let. Veřejnost si ji pamatuje jako Jaggerovu přítelkyni a jednu z tváří šedesátých let. Jenže takový obraz je pro ni dost těsný. Její skutečný odkaz ležel jinde: ve schopnosti přežít, vrátit se a nenechat si určovat, kým má být.
Na Karaoketexty jsme si všimli, že při vyslovení jména Marianne Faithfull si lidé vybaví staré fotografie ze šedesátých let, Micka Jaggera po jejím boku a pozdější drogový skandál. Sama Faithfull ale tuto roli celý život odmítala. „Múza? To je příšerná práce. Žádné mužské múzy přece neexistují,“ řekla v rozhovoru, který The Guardian zveřejnil v roce 2021.
V životě chtěla víc než být pouhou ozdobou
Její vliv byl přitom velmi konkrétní. Právě ona přivedla Jaggera k Bulgakovovu románu Mistr a Markétka, který pak přímo inspiroval vznik skladby Sympathy for the Devil. V kreditech ji ale nenajdete. A u písně Sister Morphine, kterou napsala spolu s dalšími autory, musela své autorství dokonce obhajovat u soudu. Rolling Stones ji prostě neuvedli.
Manažer Andrew Loog Oldham, který ji v roce 1964, tehdy šestnáctiletou, objevil na londýnské párty, ji popsal způsobem, jenž o tehdejším pohledu na ženy v hudbě říká dost. Faithfull to sama shrnula slovy: „Byla jsem jen ozdoba. Příšerně deprimující.“
Pád a návrat, který punk přijal za svůj
Konec šedesátých let znamenal pro Faithfull tvrdý pád. Ze světa, který se rád tvářil jako blyštivý a bezstarostný, se propadla až na ulici, doslova. Dlouholetá závislost na heroinu její hlas změnila tak, že byl sotva podobný tomu, který zněl v As Tears Go By. Jenže právě tahle proměna se později ukázala jako její nejsilnější zbraň. V roce 1979, kdy punk symbolicky pohřbíval šedesátá léta slovy „no Elvis, Beatles or the Rolling Stones“, vydala album Broken English.
Nebyla to žádná nostalgie. Spíš nahrávka plná žluči, provokace a syrové energie, která do doby punku a nové vlny zapadla. Hlas poznamenaný závislostí zněl najednou jako nástroj odporu, tvrdě, nekompromisně. The Guardian album popsal jako „35 minut plných jedu a zlosti, srovnatelných s čímkoliv, co tehdy punk nabízel“. Faithfull navíc dostala roli ve filmu Sex Pistols The Great Rock’n’Roll Swindle. Zatímco Jagger byl v titulní písni filmu zlomyslně odmítnut, ona pozvána byla.
Šedesát let hudby, která se nedá zaškatulkovat
Po Broken English následovala další alba, Strange Weather (1987), spolupráce s Brechtem a Weilem, nahrávky s Beckem, Pulp, Blur nebo PJ Harvey a Nickem Cavem. Na albu Kissin‘ Time z roku 2002 se objevila i titulní skladba natočená s Blur, v duchu jejich experimentální desky 13. Faithfull si sama dělala legraci z toho, že za ní mladší hudebníci chodí hlavně kvůli historkám ze šedesátých let. Ve skutečnosti ale přicházeli kvůli hlasu, který už nesl váhu celého jednoho života.
Kariéra trvající šedesát let. Třiadvacet sólových alb. A přesto první věta většiny nekrologů znovu připomněla Micka Jaggera. Podle nás v redakci je to symptom něčeho, co hudební historii provází pořád: ženy, které stály uprostřed dění, se příliš často zplošťují na kulisu mužů vedle nich. Marianne Faithfull si zasloužila víc. A ona to věděla, po celou dobu.
Zdroj: Autorský text, The Guardian, Wikipedie, Marianne Faithfull Official Biography
Rolling Stones odkládají evropské turné: Může za to špatný zdravotní stav Keitha Richardse
