Blur složili Song 2 jako škodolibou nápodobu amerického grunge. Vtip se vymkl kontrole a z dvouminutového experimentu se stal největší hit kapely i hymna fotbalových stadionů.
Londýnská čtveřice vznikla v roce 1989 a během první poloviny devadesátých let patřila vedle Oasis, Pulp, Suede nebo Elasticy k pevnému jádru britpopu. Ten žánr si na své britskosti zakládal: městské historky, ironie, lokální odkazy, londýnský přízvuk i jistá póza, která k tomu patřila. Proti tomu stál grunge ze Seattlu. Drsnější, americký, zachmuřený a braný smrtelně vážně. Blur už ho, mírně řečeno, měli dost. Na Karaoketexty jsme se podívali na to, jak se z parodie zrodil jejich největší hit.
Vtip, který lidé začali brát vážně
Kytarista Graham Coxon později popisoval, že Song 2 vznikla jako parodie na grunge. Původně šlo spíš o žertík pro lidi z nahrávací společnosti než o skladbu určenou k normálnímu vydání. Kapela do ní nacpala přehnané znaky stylu: hutně zkreslené kytary, střídání ticha a hluku, text bez jasného významu a refrén, který ve skutečnosti stojí hlavně na jednom výkřiku. Hotovo je za necelé dvě minuty. Skladba je osekaná tak na kost, až připomíná karikaturu.
Mířilo se hlavně na Nirvanu a její Smells Like Teen Spirit. Blur dobře věděli, že z této dynamiky se už stává komerční šablona, a chtěli ji dotáhnout do absurdna. Počítali s tím, že výsledek bude natolik průhledný a primitivní, že ho nikdo nevezme za plnohodnotný singl. Jenže ono to zabralo opačně. Právě krátkost, přímočarost a neomalená energie ze Song 2 udělaly skladbu, která fungovala okamžitě, i pro člověka, který o Blur předtím neslyšel ani slovo.
Největší hit kapely v zahraničí, ač tam nikdy pořádně neprorazili
V Británii už Blur dávno měli postavení velké kapely. Ve Spojených státech ale dlouho naráželi na nezájem, nebo aspoň na nepochopení. Song 2 tu zeď prorazil. Starší hity stály na britských referencích, londýnském humoru a detailech, které mimo domácí publikum nemusely mít takový význam. Tady nic takového nebylo potřeba. Refrén jazykovou bariéru obešel, protože v něm skoro žádný jazyk není. Hlavní pilíř představuje náraz, riff a energie.
Americká rádia i MTV píseň převzaly rychle. Zněla dostatečně americky, aby zapadla do tehdejší rotace, a současně v ní zůstával britský odstup, taková ta lehce posměšná grimasa v pozadí. Blur se tak k největšímu mezinárodnímu úspěchu dostali skladbou, kterou původně brali jako interní vtípek. Ta ironie je zřejmá i po letech: čím víc chtěli grunge shodit, tím přesvědčivěji se trefili do jeho funkční podoby.
Hymna stadionů a videoher
Skladba Song 2 se postupně přestěhovala z běžných hitparád do úplně jiného prostoru. Začala se objevovat ve sportovních přenosech, na stadionech, ve videohrách a v sestřizích, kde bylo potřeba během pár vteřin vyvolat pohyb. Dodnes patří k nejrychleji rozpoznatelným rockovým riffům devadesátých let. Spousta lidí ji zná jen jako ten výbuch s „woo-hoo“ a netuší, že na začátku stál schválně hloupý experiment. Blur chtěli pobavit pár lidí kolem studia. Nakonec z toho byla hymna, která přežila svoji dobu.
Zdroj: Autorský text, Songfacts, Wikipedie, YouTube Produce Like a Pro
Nirvana a 35 let od alba Nevermind: Příběh desky, která z grunge udělala světový fenomén
