Zní to téměř jako téma románu, ale v životě Carla Gesualda se opravdu prolnuly vražda i duchovní skladby.
Carlo Gesualdo byl respektovaný skladatel, ale zároveň muž spojený s jednou z nejznámějších vražd své doby. V říjnu 1590 přistihl manželku Marii d’Avalos v posteli s vévodou z Andrie, oba nechal zabít. A potom dál skládal hudbu, mimo jiné i duchovní skladby pro církevní prostředí, což nás na Karaoketexty zaujalo.
Vražda, o které se mluvilo v celé Neapoli
Gesualdo se narodil kolem roku 1566 do šlechtické rodiny napojené na Neapol a knížectví Venosa. V roce 1586 se oženil se svou sestřenicí Marií d’Avalos, tehdy už dvakrát ovdovělou šlechtičnou, proslulou krásou. Navenek manželství několik let působilo klidně. Jenže na podzim 1590 přišel zlom, z něhož se stala legenda temnější než většina renesančních příběhů.
Dobové zprávy popisují, že Gesualdo nastražil past. Manželku i jejího milence Fabrizia Carafu, vévodu z Andrie, nechal přistihnout spolu a s pomocí dalších mužů je dal zabít přímo v ložnici. Dvojitá vražda otřásla Neapolí a rychle se rozšířila daleko za hranice jediného paláce. Nešlo o tichý rodinný skandál. Byl to veřejný případ, který žil v přepisech i dobových relacích.
Útěk do ústraní a hudba místo soudu
Po vraždě se Gesualdo stáhl na rodový hrad v městečku Gesualdo. Neutíkal jen před soudem, ale hlavně před možnou pomstou rodiny své ženy. Už v roce 1591 navíc po smrti otce převzal titul knížete z Venosy. Tehdy se ještě výrazněji obrátil ke komponování. Je v tom zvláštní ironie: muž zatížený krvavým činem začal intenzivněji tvořit hudbu, která dnes působí neklidně, napjatě a místy až překvapivě moderně.
Podle BBC Music Magazine vyšly jeho madrigaly nejprve pod cizím jménem, což u aristokratů nebylo nic neobvyklého. Zájem o ně ale přiživoval i samotný skandál. Gesualdo později založil kapucínský klášter a jeho životopisci zmiňují silné pokání, melancholii i izolaci. Držela se kolem něj pověst muže, který se nechával denně bičovat. To už je obraz člověka, který se z vlastního stínu nikdy úplně nevymanil.
Psal pro dvory i pro kostel
Málokdo ale ví, že Gesualdo nezůstal jen u světských madrigalů. Vedle nich skládal i moteta a další duchovní hudbu, tedy formy pevně spojené s kostelním prostředím renesance. Právě spojení světské vášně, násilí a následné zbožnosti z něj dělá tak rozporuplnou postavu. V roce 1594 se znovu oženil, tentokrát s Leonorou d’Este, a dostal se do kulturně mimořádného prostředí ferrarského dvora, kde se jeho hudební jazyk dál proměňoval.
Hudební historici se dodnes přou o to, nakolik se jeho zločin propsal do samotné hudby. Jisté je spíš to, že Gesualdo převzal odvážné harmonické nápady své doby a dovedl je po svém až na kraj možnosti. Podobné propojení hudebního talentu a násilného činu nebylo v Itálii úplně bez precedentu. Wikipedie připomíná i skladatele Bartolomea Tromboncina, který o několik desetiletí dříve rovněž zabil svou ženu po odhalení nevěry. U Gesualda se ale tato temná kapitola propojila s hudbou tak silně, že přežila staletí.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, BBC Music Magazine, UMS, Wikipedie
Čajkovskij miloval svou mecenášku přes deset let, nesměli se nikdy setkat
