Kapelu Destroy! z Berouna tvoří čtyři kluci, jejichž průměrný věk je osmnáct let. A přece už mají za sebou Czech Death Fest, dvě EP a smlouvu s vydavatelstvím.
Berounská čtveřice Šimon Král (kytara, zpěv), Ondřej Szeliga (bicí), Jiří Strnad (kytara, vokály) a Ondřej Šubotnik (baskytara) vznikla v roce 2021. Podstatnou roli v tom sehráli učitelé z místní základní umělecké školy. Dnes má kapela věkový průměr osmnáct let, což pořád působí trochu zvláštně ve chvíli, kdy se k tomu připíše, že první zkouška proběhla ještě za covidu a nejstaršímu členovi tehdy bylo patnáct, frontmanovi pak jedenáct. A hned na té zkoušce vznikla první skladba. Na Karaoketexty jsme se podívali na to, co už mají za sebou.
Od Olgy Hepnarové po grunge: kudy se Destroy! dostávají k vlastnímu zvuku
Debutové EP Pomsta společnosti, které vyšlo v březnu 2023, stálo hlavně na syrovém tahu a kytarových riffech, ve kterých se dal zachytit i vliv death metalu. Tématem se nahrávka vracela k příběhu Olgy Hepnarové, masové vražedkyně ze sedmdesátých let. Na první počin tak mladé kapely poměrně neobvyklá volba. Zvlášť když část Destroy! tehdy sotva opouštěla základní školu.
Druhé EP Autostop značí smrt z roku 2025 už zní jinak. Kapela se víc přiblížila melodičtějšímu thrash metalu, do skladeb se dostala nadsázka a taky větší volnost. V písních Joe se do noci toulá nebo Mladej, blbej se místy ozve nálada, kterou by člověk mohl spojit s Anthrax, tedy kapelou, která uměla i do ostré kytarové řežby dostat humor. O produkci se ve studiu The Barn staral Dan Friml.
Nejvíc je to slyšet na refrénech, které se chytají rychleji než dřív, a na sevřenějším zvuku celé nahrávky. Šimon Král už v rozhovorech zmínil, že na chystané debutové desce se místy objeví i grungeové vlivy. U thrashmetalové kapely to může někoho zarazit. Destroy! ale očividně nechtějí jen pečlivě oprašovat osmdesátky.
Mladí, ale ne nezkušení kluci
Čtyřicet koncertů za rok je slušná porce i pro kapelu, která už má něco odježděno. Destroy! takové tempo zvládají ve věku, kdy se jinde často teprve hledá stálá zkušebna a řeší se, kdo vlastně bude vozit aparát. Na Czech Death Festu ukázali, že naživo umějí strhnout nejen metalové pamětníky, ale i mladší publikum, které k podobné muzice nemuselo dojít přes staré desky rodičů. V zázemí kapely má důležité místo Šimonův otec, který jí dělá manažera. Za poslední dva roky se prý situace otočila a pořadatelé se začali ozývat sami.
Mimo koncerty Destroy! pracují i se sociálními sítěmi. Přidávají pravidelně a ne všechno tam působí jako povinná výplň mezi plakáty na akce. Občas probleskne humor, který je jejich, ne jen převzatý z učebnice kapelního marketingu. Letos v červnu podepsali smlouvu s vydavatelstvím Smile Music Records, které jim má pomoct s propagací i bookingem. Debutové album je v plánu na konec příštího roku. Šimon na něj píše víc než polovinu materiálu a u produkce má zůstat Dan Friml.
Podobné příběhy ze zahraničí
Metal už podobné starty párkrát zažil. Nabízí se třeba Helloween. Německá kapela se dávala dohromady v Hamburku na začátku osmdesátých let, členové byli tehdy náctiletí a debutové album vydali v roce 1985, kdy se jejich průměrný věk pořád držel pod dvaceti. Jenže tehdy se hrálo v úplně jiných kulisách. Bez sociálních sítí, bez streamingu, bez možnosti dohledat si zahraniční kapely během pár vteřin. Dnešní mladé kapely mají jiné nástroje a Destroy! s nimi zatím zacházejí poměrně jistě.
Ještě bližší paralela vede k americkým Power Trip. Ti začínali jako teenageři v Dallasu kolem roku 2008, hráli přímočarý crossover thrash a během několika let se propracovali na velké světové festivaly. Zabíralo u nich hlavně to, co se nedá moc obejít ani urychlit: silné koncerty, vytrvalost a zvuk bez velkých kompromisů. Destroy! zatím o mezinárodní scéně nemluví jako o nejbližším cíli. Domácí základ si ale budují způsobem, který nepůsobí nahodile.
Že thrash metal, žánr natolik pevně přilepený k osmdesátým letům, dostane v Česku roku 2026 tak mladou sestavu, by ještě nedávno čekal málokdo. Dnes už to překvapuje o poznání méně.
Zdroje: Autorský text, Headliner.cz, Berounský deník, Rockpalace.cz, Musicserver.cz, Wikipedie, Wikipedie
Všechna alba Metallicy od nejhoršího po nejlepší: Kde se kapela ztratila a kde zase našla sebe sama
