Když se řekne Princezna ze mlejna, většině lidí se vybaví čertík a jeho hláška o tom, že je malej, ale šikovnej. Jenže bez písniček by byla Troškova pohádka z roku 1994 jen poloviční. Hudba tu není jen kulisou v pozadí.
Hudbu k pohádce složil Miloš Krkoška, texty napsal Václav Bárta starší, básník a textař, jehož jméno se v titulcích objeví, ale mezi diváky se nikdy nerozšířilo tolik, jako tváře herců. Přitom tato dvojice dala Princezně ze mlejna její zvláštní tón, jak bychom na Karaoketexty rádi připomenuli. Místy jednoduchý, skoro lidový. Písničky v pohádce nejsou jen dekorace. V ději platí, že o Eliščině ženichovi rozhodne právě skladba, spolu s dárkem.
Co všechno ve filmu zaznělo
Písniček je v pohádce víc, než si člověk po letech vybaví. Radek Valenta jako Jindřich si cestou do světa zpívá první z nich, následuje Eliščina píseň u vody, duet obou hlavních postav u mlýna a několik dalších čísel. Tři nápadníci pak každý předvedou svou skladbu: vodník přichází s písní o hrnečcích, čert zkouší Elišku přesvědčit svou verzí a knížepán spoléhá na zvuk loutny.
Lucie Bílá, která si zahrála čarodějnici, dostala prostor i pro vlastní píseň o nápoji lásky a čarování. V roce 1994 to byl v rámci pohádky poměrně výrazný tah. Bílá tehdy patřila k největším jménům české popové scény a její hlas v tomhle prostředí působil až nečekaně silně. Poslední písní filmu je Jindřichovo zpívání o údolí, které příběh uzavírá. Celkem jde o víc než deset různých melodií a písní.
Mlýn, který existoval jen pro kameru
Natáčení probíhalo na několika jihočeských a středočeských místech. Jenže mlýn, kde Eliška s otcem žije a kde se odehrává velká část děje, byl postaven speciálně pro film. Po natáčení šel k zemi. Existoval jen na plátně, přesněji řečeno na filmovém pásu.
Na první pohled to s písničkami nesouvisí. Ve výsledku ale ano. Celá pohádka stojí na pečlivě vystavěné iluzi, která funguje dodnes. Soundtrackové CD z druhého dílu pohádky se pořád prodává a kompilace s pohádkovými písničkami ho dál zařazují.
Proč ty melodie přežily
Krkoškovy melodie nejsou chytlavé ve smyslu dnešního popu. Nemají refrén, který by se donekonečna opakoval. Působí spíš jako lidové písně, jsou jednoduché, diatonické, snadno zapamatovatelné pro děti i dospělé. Bártovy texty k nim přidávají obrazy přírody, pohádkové motivy a lehkou archaičnost, která do toho světa sedí bez okolků.
Možná je ale vysvětlení ještě prostší. Písně jsou navázané na konkrétní vzpomínky, na dětství, na Vánoce, na první televizní setkání s touhle pohádkou. A na sympatické postavy, kterým člověk fandí, tak jak to v pohádce má být.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz, ČSFD, Wikipedie, Novinky
YouTube ocenil Lucii Bílou: Zpěvačka se pochlubila cenou, kterou nečekala
