Rage Against the Machine vydali Killing in the Name v listopadu 1992, jen pár měsíců po nepokojích v Los Angeles. Za písní stojí příběh o policejním násilí, rasové nenávisti a náhodě při kytarové lekci.
Jeden z nejznámějších riffů rockové historie se nerodil při velkolepé zkoušce ani po týdnech přehrabování ve studiových nápadech. Tom Morello zrovna učil svého žáka na kytaru a zkoušel drop D ladění. Najednou mu pod prsty vylezl motiv, u kterého nešlo jen pokývnout hlavou a jet dál. Lekci zastavil, rychle si riff nahrál a další den ho přinesl ostatním. Zack de la Rocha, Tim Commerford a Brad Wilk podle všeho moc dlouho neřešili, jestli v tom něco je. Bylo. Na Karaoketexty jsme se na vznik písně Killing in the Name podívali blíž.
Rodney King a zápalná šňůra
Rage Against the Machine byli v té době pořád skoro nová kapela. Fungovali sotva rok. Dali se dohromady v roce 1991 v Orange County, každý z nich už měl za sebou nějaké předchozí hraní a jiné projekty. Dokonce ani název skupiny nevznikl úplně od nuly. Rage Against the Machine pochází z článku z roku 1989, který napsal člen de la Rochovy dřívější kapely Inside Out. Pro partu, která chtěla mluvit bez obalu, to přesně sedělo.
Text ale nevznikal ve vzduchoprázdnu. V roce 1991 natočil amatérský kameraman z okna svého bytu, jak čtyři policisté LAPD brutálně bijí černošského řidiče Rodneyho Kinga. Záznam se rychle dostal do celostátních zpráv a Spojené státy najednou viděly scénu, kterou už nešlo jen tak zamést pod koberec. Jenže v roce 1992 soud všechny čtyři policisty osvobodil. V porotě sedělo deset bělochů. Verdikt vzápětí odpálil nepokoje, které na několik dní ochromily Los Angeles.
Producent Garth Richardson, jenž s kapelou album nahrával, byl v Los Angeles právě v době, kdy se situace vymkla kontrole. „Byl jsem v LA, když se celá kauza Rodneyho Kinga odehrála,“ vzpomínal později pro Louder. „Zack a já jsme měli dlouhý rozhovor o síle slova a o tom, že teď není čas couvat.“ De la Rocha navíc vyrůstal i s odkazem Malcolma X, takže měl v hlavě poměrně jasně srovnané, kam má text mířit. Opatrné formulace tady neměly šanci.
Nahrávání jako živý koncert
Richardson zvolil při práci postup, který nebyl úplně standardní. Do studia nechal postavit koncertní PA systém a kapelu snímal tak, jako by stála na pódiu před lidmi. Nešlo mu o uhlazený studiový lesk. Chtěl tlak. A ten se podle něj dostavil okamžitě. „Čelist mi spadla na zem. Věděl jsem, že Tomův zvuk změní způsob, jakým budou kytary vnímány,“ říkal později. Morello k tomu po letech přidal skoro suchou poznámku: „Napsali jsme ji ještě předtím, než jsme vůbec měli první koncert.“
Skladba je postavená na opakování. Tvrdém, skoro neústupném. De la Rocha začne poměrně tlumeně, pak hlas postupně zvedá a tlačí ho dál, až dojde k závěru, který poznají i lidé, kteří jinak Rage Against the Machine běžně neposlouchají. Finální odmítnutí rozkazů zazní šestnáctkrát za sebou. V celé neupravené verzi se slovo „f*ck“ objeví sedmnáctkrát, což pro americká rádia znamenalo celkem jasnou stopku. V Británii a na dalších evropských trzích ale běžela upravená verze a právě tam se kapele začaly výrazněji otevírat dveře mimo Spojené státy.
Vánoční číslo jedna až sedmnáct let po vydání
Ten příběh má ještě jeden nečekaný dovětek. V roce 2009 se britští fanoušci přes Facebook domluvili, že zkusí narušit obvyklé vánoční vítězství singlu z pěvecké soutěže The X Factor v UK charts. Jako zbraň si vybrali právě Killing in the Name. A tentokrát to opravdu klaplo. Skladba z roku 1992 porazila favorita a stala se britskou vánoční jedničkou. Při původním vydání se přitom v UK dostala jen na 25. místo. O sedmnáct let později byla první.
Na Karaoketexty.cz se k této skladbě vracíme i proto, že za ní nestál promyšlený plán vyrobit generační hymnu. Vzešla z konkrétního rozhořčení, z události, která tehdy visela ve vzduchu, a z riffu, který Tom Morello prostě nenechal zapadnout jako obyčejné cvičení z hodiny kytary.
Zdroje: Autorský text, American Songwriter, GenesisPublications, Wikipedie
Tři písničky z roku 1968, které boomeři znají nazpaměť
