Prince se tématu intimity nebál, ale nepsal o ní proto, aby šokoval. Věřil, že lidská sexualita je součástí svobody a tu odmítal nechat za zavřenými dveřmi. Tyto čtyři písně to dokazují nejlépe.
Prince Rogers Nelson měl od začátku jasno v jedné věci: sexualita podle něj nebyla tématem, které by se mělo schovávat za náznaky a omluvy. V jeho písních ženy nemají jen vedlejší roli. Jsou to postavy s vlastním hlasem, touhami, sebevědomím a právem chtít totéž co muži. Tato linka se táhne napříč velkou částí jeho tvorby, někdy nenápadně, jindy úplně natvrdo. V několika skladbách ji ale dotáhl opravdu daleko. Na Karaoketextech jsme vybrali čtyři názorné příklady.
Dirty Mind: Posedlost z domácího studia
Album Dirty Mind z roku 1980 si Prince natočil ve vlastním domácím studiu v Minnesotě. Warner Bros. na to poskytli peníze a výsledek je musel, mírně řečeno, zaskočit. Deska se prakticky celá motá kolem intimních témat, v různých podobách a bez snahy tvářit se cudněji, než ve skutečnosti je. Titulní skladba stojí na přímém popisu posedlosti ženou, na touze, která člověka nenechá v klidu
Prince zpívá o přitažlivosti, která se nedá moc řídit, a jako kulisu si bere zadní sedadlo otcova auta. Žádné svíčky, žádná romantická mlha. Jen fyzická blízkost, trochu neklidná a hodně konkrétní. CBS News Minnesota zařadila Dirty Mind mezi 25 nejlepších Princových písní vůbec. Když si člověk uvědomí, jak musela znít v roce 1980, dává to smysl.
Darling Nikki: Píseň, která otřásla americkým hudebním průmyslem
Skladba z alba Purple Rain z roku 1984 bývá asi nejčastěji zmiňovaným příkladem Princovy otevřené práce se sexualitou. Vypráví o ženě jménem Nikki, kterou vypravěč potká v hotelové hale při velmi intimní situaci. V USA z toho byl skandál. Tipper Gore, manželka tehdejšího senátora Ala Gora, se k písni dostala a její reakce se později spojila se vznikem hnutí PMRC. To nakonec prosadilo známá varování na obalech hudebních nahrávek.
Darling Nikki přitom není jen provokativní text, ale i mimořádně pestrá hudební stavba: tvrdší rock se tu překlápí do funku a Prince mění hlasové polohy s lehkostí, kterou po něm uměl napodobit málokdo. Je trochu zvláštní, že jedna několikaminutová píseň, tak přesně poskládaná, dokázala změnit pravidla celého odvětví.
When Doves Cry: Touha bez basy
Pro soundtrack k filmu Purple Rain vznikla tato skladba jako poslední. A už samotné rozhodnutí vynechat basovou linku bylo v polovině osmdesátých let jaksi drzé. Skoro šest minut dlouhá píseň stojí na syntezátorech, bicích, napětí v hlase a prázdném prostoru, který by jiný producent nejspíš okamžitě zaplnil. Prince tomu ale věřil.
Text se vrací k touze, ke komplikovanému vztahu mezi mužem a ženou a také k obrazu vlastních rodičů, kteří v písni fungují jako nepříjemně osobní zrcadlo. When Doves Cry se dostala na první místo amerických hitparád a dodnes patří k jeho nejhranějším skladbám. Na Spotify je v playlistu Prince: Greatest Hits hned vedle Purple Rain a Let’s Go Crazy.
Scandalous: gospelová vášeň z Batmana
U soundtracku k Batmanovi Tima Burtona z roku 1989 by člověk automaticky nečekal jednu z nejintimnějších Princových písní. Jenže Scandalous tam je. A vedle některých jeho přímočařejších skladeb působí skoro nenápadně, i když jen na první poslech. Nepřichází útokem, spíš se pomalu rozvíjí. Vokály mají místy gospelový odstín, Prince pracuje s hlasem hodně jemně a dynamika celé skladby je spíš filmová než klubová. Vášeň tu není vykřičená, spíš soustředěná. Podle nás v redakci jde o jednu z nejvíc přehlížených Princových kompozic, i proto jsme ji do výběru zařadili.
Prince zemřel v dubnu 2016 ve věku 57 let. Jeho písně ale dál znějí tak, jak byly napsané: bez pardonu, bez uhlazování a s jasným přesvědčením, že touha k člověku patří.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie, Nerdist
Nikdo mu to netipuje: Aleš Brichta slaví 67 a odhaluje příběh, který stojí za ztrátou oka
