Bylo chladné londýnské dopoledne a lidé, kteří mířili po Savile Row do práce nebo jen na rychlé jídlo, netušili, že za pár minut uslyší něco, co se už nebude opakovat. Na střeše budovy Apple Corps se 30. ledna 1969 odehrálo poslední veřejné vystoupení Beatles.
Na střechu tehdy vyšli John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr, jak bychom na Karaoketexty rádi připomenuli. Přidal se i hostující klavírista Billy Preston, jehož přítomnost pomohla ulevit napjaté náladě posledních společných týdnů. Lennon měl na sobě kožich Yoko Ono, Starr si oblékl červenou bundu své ženy Maureen a kapela prostě začala hrát.
Střecha místo pyramid a pouště
Dole na ulici se mezitím sbíraly desítky lidí, často úplně náhodou, třeba právě na polední pauze. Stáli s hlavami zakloněnými vzhůru a dívali se na to, co se odehrává nad nimi. Koncert trval asi čtyřicet dvě minuty, Beatles během něj odehráli devět verzí pěti nových skladeb. Zastavila je až metropolitní policie, která přišla požádat o ztlumení zvuku.
Že k tomu vůbec došlo, nebylo samozřejmé. Beatles tehdy hledali místo pro živý koncert určený pro připravovaný televizní projekt a nápadů padlo dost: egyptské pyramidy, loď na moři, libyjská poušť nebo dokonce psychiatrická léčebna. Nic z toho se nakonec neujalo. Vítězilo řešení, které bylo nejméně okázalé a tak nějak nejrozumnější – střecha jejich londýnské centrály na adrese 3 Savile Row.
Celé vystoupení zachytilo deset kamer. Pět bylo přímo na střeše, jedna na protější budově, tři snímaly dění z ulice a jedna byla schovaná v recepci. Záběry se později staly součástí dokumentu Let It Be a po více než padesáti letech i třídílného projektu Petera Jacksona The Beatles: Get Back z roku 2021.
Lennonova poslední slova do mikrofonu zněla jako nenápadný vtip, ale současně i jako zvláštní, skoro suchá tečka za celou jednou etapou: „I’d like to say thank you on behalf of the group and ourselves, and I hope we passed the audition.“
Co Yoko Ono té zimě přinesla a kde je dnes
Yoko Ono bývá v příbězích o rozpadu Beatles často líčena jako symbol rozkolu. Jenže při pohledu zblízka je to celé složitější. V lednu 1969 byl Lennon bez její přítomnosti po boku prakticky nefunkční a právě ona mu tehdy dodávala oporu, kterou jinde hledal jen těžko. Na větrné střeše mu půjčila svůj kožich, ale nejde jen o ten detail. Byla jedním z mála lidí, kteří ho v té době drželi pohromadě. Beatles se rozpadali z řady důvodů – obchodní spory, kreativní rozdíly, únava, napětí mezi jednotlivými členy. Yoko Ono nebyla jejich příčinou, byla svědkem i průvodkyní jednoho z jejich klíčových členů v těžkém období.
Dnes je Yoko Ono, narozená v roce 1933, uznávanou výtvarnou umělkyní a aktivistkou. Dlouhodobě spravuje odkaz Johna Lennona, který byl zavražděn v prosinci 1980 před jejich newyorským domem. Věnuje se mírovým projektům, její instalace Wish Tree cestuje po světě a lidé na ni zavěšují přání napsaná na papírcích. Objevuje se při výročích Lennonovy smrti a opakovaně podporuje mírové iniciativy. Přes všechny kontroverze, které ji v minulosti provázely, zůstává jednou z nejviditelnějších strážkyň hudebního odkazu šedesátých let.
A střecha v Savile Row? Dnes na ní sídlí jiná firma. Každý rok 30. ledna se ale u budovy zastaví lidé, kteří si to pamatují, nebo si to aspoň chtějí představit: jaké to bylo stát dole na ulici a slyšet Beatles naposledy.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, The Beatles, The Beatles Bible, Wikipedie, Britannica
Jak vznikli The Beatles: Napřed odmítnutí, zkoušky v garáži a jedna šťastná náhoda
