Bylo léto 1957 a šestnáctiletý John Lennon hrál na zahradní slavnosti u kostela sv. Petra ve Wooltonu. Skiffle kapela Quarrymen, parta kluků ze školy, nezněla nijak oslnivě. Jenže právě ten den přišel na hřiště patnáctiletý Paul McCartney. A hudební dějiny se pohnuly.
Šestý červenec 1957 na první pohled vypadal jako běžné letní odpoledne. Ve skutečnosti šlo o jeden z klíčových okamžiků v dějinách populární hudby, jak bychom na Karaoketexty rádi připomenuli. John Lennon tehdy vystupoval s Quarrymen na farní slavnosti u kostela sv. Petra v liverpoolské čtvrti Woolton. Po koncertě byl Paul McCartney Lennonovi představen přes baskytaristu kapely. McCartney vzal kytaru a zahrál několik skladeb. Lennon měl hned jasno: toho kluka chce do kapely.
McCartney pak přivedl ještě Harrisona
Byl to krok, který mohl skončit i trapně. McCartney byl lepší muzikant a Lennon si to dobře uvědomoval. Přizvat někoho schopnějšího znamenalo pustit si do kapely konkurenci. Přesto to udělal. Možná i proto, že už tehdy tušil, co by z toho mohlo být. Paul se ke Quarrymen oficiálně přidal v říjnu 1957 při vystoupení ve Wilson Hall v Liverpoolu.
O několik měsíců později McCartney přivedl do kapely svého přítele George Harrisona. Lennon zpočátku váhal. George byl moc mladý, bylo mu teprve patnáct. Jenže Harrison byl vytrvalý a hrát uměl. Znovu a znovu se o místo hlásil, až nakonec zahrál sólovou pasáž tak přesvědčivě, že ho Lennon vzal jako lead kytaristu. Základ budoucích Beatles byl na světě.
Hamburk, pot a hlad: kde se z kluků stali muzikanti
Od Quarrymen k Beatles vedla poměrně klikatá cesta. Kapela si několikrát měnila název – Silver Beetles, Silver Beatles – a teprve v srpnu 1960 se ustálilo označení The Beatles. Inspirací měl být název Buddy Holly and the Crickets; slovo „beat“ navíc nabízelo dvojí význam, tedy rytmus i brouk. S tím přišel Stuart Sutcliffe, Lennonův přítel z liverpoolské College of Art.
V srpnu 1960 pak skupina v sestavě Lennon, McCartney, Harrison, Sutcliffe a bubeník Pete Best nasedla do zeleného dodávkového auta manažera Allana Williamse a vyrazila do Hamburku. Podmínky tam byly tvrdé. Hráli v malých, hlučných klubech jako Indra Club nebo Kaiserkeller, často i šest hodin v kuse, před publikem, které nemělo k citlivému posluchačstvu zrovna blízko. Spali, kde se dalo, jedli, co se zrovna našlo.
Právě Hamburg je ale v podstatě vyrobil. Hodiny a hodiny na pódiu z nich udělaly kapelu, která dokázala udržet jakékoli publikum. Beatles to později říkali opakovaně a bez rozpaků: bez Hamburku by nebyli tam, kde skončili. Sutcliffe nakonec v Německu zůstal a baskytaru převzal McCartney. Sestava se tím paradoxně spíš upevnila.
Cavern Club a první záblesk slávy
Po návratu do Liverpoolu se Beatles poprvé objevili v Cavern Clubu 9. února 1961. Klub v Mathew Street, pět a půl metru pod úrovní chodníku, se na víc než dva roky stal jejich domovskou scénou. Celkem tam odehráli 292 vystoupení. Jak rostla popularita, přibývalo i lidí. A s nimi i vedro. Pot z těl fanoušků se srážel na stropě a kapky pak dopadaly přímo na nástroje. Zesilovače to často nevydržely. Paddy Delaney, tehdejší vyhazovač Cavernu, si dodnes vybavuje první příchod kapely: George Harrison působil zanedbaně a hladově, John s Paulem na tom nebyli o moc lépe.
Na konci roku 1961 Beatles objevil Brian Epstein, majitel hudebního obchodu. Z čtveřice kluků v kožených bundách udělal upravenou kapelu v oblecích a začal jim systematicky shánět nahrávací smlouvu. V červnu 1962 je pod křídla Parlophone, spadajícího pod EMI, vzal producent George Martin. Ještě před prvním nahráváním ale přišla bolestivá změna: Pete Best byl propuštěn a nahradil ho Ringo Starr. Dne 18. srpna 1962 usedl Ringo za bicí poprvé oficiálně. Slavná čtyřka byla konečně pohromadě.
Od Cavernu do celého světa: čísla, která mluví za vše
Málokdo si dnes uvědomuje, jak rychle se to celé odehrálo. Ještě v roce 1963 byl z celkových 114 hitů v amerických žebříčcích jen jeden britský. O rok později, po prvním vystoupení Beatles v americké televizní show Eda Sullivana 9. února 1964, sledovalo přenos 70 milionů Američanů. To bylo zhruba 60 procent tehdejší televizní audience. Z celkových 100 hitů toho roku jich bylo 32 britských. Beatles doslova otevřeli dveře celé generaci kapel z Británie.
Beatlemania nebyla žádný mediální trik. Byla to skutečná kulturní vlna, která se valila rychle a bez varování. Fanoušci napodobovali účesy, oblečení i způsob humoru. V roce 1965 byli všichni čtyři jmenováni členy Řádu britského impéria. Do té doby podobné ocenění hudebníkům jejich druhu nepřipadalo úplně samozřejmé. A celé to začalo jednoho červencového odpoledne v roce 1957, kdy se na zahradní slavnosti v Liverpoolu potkali dva teenageři s kytarami.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Beatles Komplet, Britannica, Biography, National Museums Liverpool, Vinyl Garden
Beatles tu píseň odmítli hned několikrát: George Harrison z ní pak udělal jeden ze svých největších sólových hitů
