Jaromír Vomáčka složil v roce 1968 píseň, která se stala symbolem odporu proti sovětské okupaci. Komunistický režim mu za to vzal možnost tvořit a veřejně vystupovat. Zemřel v 55 letech po třetím infarktu.
Narodil se 23. března 1923 v Dašicích u Pardubic. K muzice se dostal brzy, jako sedmnáctiletý student hrál v kavárenské kapele v Pardubicích. Střídal klavír, housle, harmoniku i trubku, podle toho, co bylo potřeba. Na vrchol české populární hudby se nešlo rovnou, ale Vomáčkův cit pro melodii byl slyšet už tehdy. Později psal pro Yvettu Simonovou i Václava Neckáře, stál také u zrodu Divadla Na zábradlí. Hudba pro něj byla přirozený způsob vyjádření. Na Karaoketexty jsme se podívali na to, jak mu život změnila píseň Dobře míněná rada.
Píseň, po které už nic nebylo stejné
V roce 1968, krátce po vojenské invazi do Československa, zazněla v rozhlasovém kabaretu píseň s refrénem, který sovětské vojáky vyzýval k odchodu. Zpívalo se v ní mimo jiné: Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša… Vomáčka ji uvedl spontánně. Text vyšel ze sloganu humoristy Václava Mikoláška, hudbu k němu dopsal právě on. Publikum zareagovalo okamžitě. A stejně rychle si skladby všimli lidé, kteří po nástupu normalizace rozhodovali, co smí a nesmí být slyšet.
Režim mu za ni vystavil tvrdý účet. Zákaz veřejného působení, umlčené skladby, postupné odsouvání mimo scénu. V titulcích televizního seriálu Kamarádi z roku 1969 je jako autor hudby uveden jen u jediného dílu, ačkoli hudbu k seriálu složil. Tak se tehdy mazala jména.
Zdraví, které tlak nevydrželo
Roky mimo veřejný prostor se na Vomáčkovi podepsaly velmi tvrdě. Trpěl srdeční nemocí a zákazy, izolace i pocit vynuceného ticha jeho stav zhoršovaly. Zemřel 7. července 1978 po třetím infarktu. Bylo mu 55 let.
Moderátor a hudebník Marek Eben to v roce 2025 řekl přímo: „Kolik krásné filmové hudby mohl tento vynikající skladatel napsat, kdyby ho minulý režim nezničil kvůli jedné jediné písni.“ Na té větě je nepříjemné hlavně to, že nezní přehnaně. Vomáčkovy melodie normalizaci přežily, on sám bohužel ne.
Návrat domů po dlouhém zpoždění
Symbolické zakončení dostal jeho příběh až v červnu 2025. Nadace Život umělce, která se stará o pietní místa českých umělců, nechala uložit Vomáčkovu urnu do hrobky na Vinohradském hřbitově. Místo leží zrcadlově naproti hrobu prezidenta Václava Havla. Ředitelka nadace Svatava Barančicová připomněla, že Vomáčkova hudba přežila dobu, která mu vzala hlas, a návrat ostatků do rodné země označila za důstojné uzavření jeho životního příběhu.
Dnes už si mnoho lidí nespojí Vánoce, vánoce přicházejí nebo Lékořici s autorem písně, za kterou zaplatil nejen zničenou kariérou. U Vomáčky je ta souvislost podstatná. Ukazuje dobu, v níž i krátký refrén mohl člověku zavřít dveře skoro všude.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Aktuálně.cz, Super.cz
Návrat do domova seniorů: Yvetta Simonová vysvětlila, proč se po prvním útěku vrátila
