Michal Horáček spojil na jedné nahrávce herce, folkařky, rockery i operní pěvce. Album Pozemský prach a Boží dech je hudební projekt, jaký český trh jen tak nevidí.
Čtyřiasedmdesátiletý textař, spisovatel a producent Michal Horáček nahrávku představil v pražském Radiocafé. Album má podtitul Starý zákon a navazuje na stejnojmennou sbírku básní, kterou letos vydalo nakladatelství Argo. Texty vznikaly během čtyřiceti týdnů roku 2025. K biblickým motivům se Horáček nevrací jako k náboženské předloze, bere je jako materiál pro příběhy o vině, naději, pochybnostech a hledání smyslu. Sám pro album používá formulaci o „příbězích obyčejných lidí v neobyčejných situacích“; v tom má být jeho společný základ. Na Karaoketexty jsme se na tento nevšední počin podívali blíž.
Obsazení, které překvapí i znalce
Seznam hostů vypadá na první přečtení skoro nepravděpodobně. Markéta Irglová, držitelka Oscara za píseň z filmu Once, se tu potkává s Ivou Bittovou, Robertem Křesťanem nebo Xavierem Baumaxou. Jiří Lábus a Miroslav Donutil přidávají herecký přednes. Do toho operní pěvci Vojtěch Pelka, Vanda Šípová a Roman Janál, navíc s Českým národním symfonickým orchestrem řízeným Janem Kučerou.
Horáček pro tuto směs používá výraz „bezuzdná pestrost“. Na desce se tak střídají rockové balady, artificiální hudba, písňová poetika, šanson i operní árie. Michael Kocáb, který se na projektu podílí jako skladatel, napsal mimo jiné skladbu, o níž Horáček v rozhovoru pro Headliner přiznal, že ji vlastně neumí žánrově zařadit. Árie David: Přízeň Boží navíc propojuje album s chystanou operou Vyhnání ďáblů z Arezza, kterou Horáček s Kocábem připravují pro Národní divadlo.
Žánrové přepínání tu ale není jen tak. Horáček se dřív nijak netajil tím, že crossovery nemá v oblibě, a možná i proto je na nahrávce znát jistá opatrnost. Symfonický orchestr nepoužil jako velkou plošnou dekoraci. Nastupuje tam, kde to konkrétní skladba potřebuje, třeba u jedné z písní Markéty Irglové.
Horáček a jeho dlouhá tradice kolektivních alb
Pozemský prach a Boží dech nevznikl ve vzduchoprázdnu. Horáček se k albům postaveným na širším a různorodém obsazení vrací dlouhodobě. Už v roce 1988 natočil s Petrem Hapkou V penziónu Svět, desku, na níž měl každou píseň zpívat interpret vybraný právě pro ni. Některé skladby z ní se v rádiích drží dodnes. V roce 2013 následoval Český kalendář: třicet dva villonských balad, různí skladatelé, čtyřiadvacet interpretů. V Česku šlo tehdy o nejprodávanější album roku.
Pozemský prach a Boží dech na tuhle řadu zřetelně navazuje, jen ji posouvá jinam. Horáček tentokrát poprvé staví operní hlasy vedle rockových a folkových interpretů jako rovnocenné partnery. A poprvé si bere za základ látku tak silně duchovní, i když ne náboženskou v úzkém smyslu. Jak ji přijmou posluchači, se teprve ukáže. Horáček sám připustil, že odpověď na tuto otázku zatím nezná.
Zdroje: Autorský text, Seznam Zprávy, Aktuálně.cz, iDnes.cz, Headliner
Michal Horáček představil nové album, při premiéře museli muzikanti píseň několikrát zastavit
