Jméno Bedřich Smetana si dnes spojujeme s národní hrdostí a vrcholnou hudbou. Jeho studentská léta se ale na školu samotnou příliš nesoustředila.
Když se mladý Bedřich Smetana ocitl na studiích v Plzni, nešlo o jeho vlastní rozhodnutí. Byl tam poslán otcem, který doufal, že pod dohledem příbuzných zdárně dokončí gymnázium. Smetana si ale do deníku poznamenal větu: „Mně je to jedno…“ – a přesně to vystihuje jeho tehdejší přístup. Škola ho příliš nebavila, zato hudba a společenský život ano. A právě to nás v redakci Karaoketexty zaujalo.
Student, kterému byla škola tak trochu jedno
Plzeňské gymnázium nebylo první, na které Bedřich Smetana nastoupil. Jíž dříve jich vyzkoušel několik, nikde se ale dlouho neudržel. V Plzni sice našel určité zázemí i inspiraci, ale jeho myšlenky často utíkaly jinam. Právě tady se ale definitivně utvrdil v přesvědčení, že chce být hudebníkem – a to navzdory všem očekáváním svého příbuzenstva.
K dospívání patří i silné emoce, a ani velikánům formátu Bedřicha Smetany se nevyhýbají. V Plzni ovládla jeho život především Kateřina Kolářová, do které se mladý Smetana zamiloval již dříve a znovu ji potkal právě zde. Jeho city byly intenzivní, ale ne vždy opětované. Mladičký skladatel tak prožíval typické pubertální zmatky – zamilovanost, nejistotu i zklamání.
Ve Smetanově dosavadním životě přitom nešlo o jedinou romanci. Ještě předtím ho okouzlila i vlastní sestřenice a další dívky, které do jeho dnů vstupovaly i jen na krátký čas. Hodně času také trávil s přáteli, podnikali různé výlety k vodě či do okolních vesnic, kde mimo jiné ochutnávali pivo a došlo i na první cigaretu.
Od floutka k uznávanému skladateli
Navzdory lehkovážnému přístupu ke studiu Smetana gymnázium dokončil, byť ne zrovna s oslnivými výsledky (a mezi umělci, kteří něco dokázali, rozhodně nebyl jediným). Poté odešel do Prahy, kde se rozhodl naplno věnovat hudbě. Právě tam se jeho život znovu propojil s Kateřinou Kolářovou, kterou nakonec pojal za manželku. Z někdejšího „neposedného“ studenta se postupně stal jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů.
Paradoxem zůstává, že ačkoliv je dnes symbolem české národní hudby v běžném psaném projevu často používal němčinu a češtinu si nikdy neosvojil zcela bez chyb. Jeho příběh ale ukazuje, že i velké osobnosti měly své slabosti, pochybnosti i mladickou nerozvážnost. Přesto se o nich dodnes učíme. Možná to dává kapku naděje talentovaným dětem, které jsou i dnes školským systémem označovány za „problémové“.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, ČeskýRozhlas, ČeskýRozhlas
Ed Sheeran napsal „Don’t“ po zradě, která ho zasáhla víc, než čekal
