Debbie Harry to shrnula jedinou větou: „Byl jako utržený ze řetězu, až jsem se musela odstěhovat z New Jersey.“ Právě z tohohle pronásledování, které ji v roce 1973 donutilo k útěku, vznikla One Way or Another, dnes jedna z nejznámějších skladeb celé nové vlny.
Při poslechu té svižné, skoro až taneční melodie by to člověk snadno minul. Refrén se chytne během pár vteřin, kytarový riff je přímý a bez kudrlinek. Celé to zní spíš jako rozjetý večírek než jako písnička o strachu. Jenže přesně v tom byl záměr. Harry sama řekla, že do ní schválně dostala humor, aby měla nad situací aspoň nějakou kontrolu – v rozhovoru pro Entertainment Weekly to popsala slovy: „Byla jsem skutečně pronásledována bláznivým typem. Snažila jsem se do toho vpravit trochu lehkosti. Byl to způsob přežití.“ Pod tou lehkou fasádou je ale příběh, který rozhodně lehký nebyl, a my bychom ho na Karaoketexty rádi přiblížili.
Ex-přítel, chemička a telefonáty každou hodinu
Psal se rok 1973. Harry tehdy zpívala ve skupině The Stilettos a bydlela v New Jersey. Její tehdejší přítel pracoval přes den v chemické továrně, večer pil a pak, jak sama říkala, „se pustil za mnou“. Volal jí každou hodinu, stával před domem. Podle tehdejší spoluzpěvačky Eldy Gentile „děsil všechny, zvláště Chrise Steina“. Nakonec už Harry neměla moc na výběr a odstěhovala se.
O pět let později, při natáčení alba Parallel Lines ve studiu Record Plant v New Yorku, se z téhle zkušenosti stala píseň. Hudební základ přinesl baskytarista Nigel Harrison, který se inspiroval skupinou The Ventures. Text napsala Harry. A udělala jednu důležitou věc: obrátila perspektivu. Vypravěčem není oběť, ale pronásledovatel. Výsledek je portrét posedlosti viděný zevnitř, s vlastní pokřivenou logikou, která v jeho hlavě zřejmě dává smysl. Far Out Magazine k tomu poznamenává, že jde skoro o postmoderní postup – nespolehlivého vypravěče, jenž svou obsesi bere jako romantické dobývání.
Ženský vzor, který nebyl obětí
Kytarista a hlavní autor Chris Stein to popsal bez obalu: „Dívka v té písni rozhodně není obětí. Protagonistka je postava, která má moc sama nad sebou.“ V roce 1978 to nebyl běžný obraz. Popové zpěvačky tehdejší doby většinou buď jen hrály na city, nebo byly výsledkem práce producentů. Harry byla něco jiného.
Producent Mike Chapman, který k Blondie přišel po úspěších se Sweet nebo Suzi Quatro, dodal skladbě lesk a tlakem ji vytáhl z newyorských klubů CBGB až do rozhlasového éteru. Nahrávání přitom nebylo úplně klidné. Chapman byl pověstný perfekcionista. Jenže jeho pečlivost zabrala. One Way or Another se ve Spojených státech dostala na 24. místo žebříčku a stala se hitem natolik živým, že si spousta lidí dodnes myslí, že vyšla jako singl i ve Velké Británii. Ale nevyšla. A přesto ji tam zná skoro každý.
Píseň o stalkerovi v The Muppet Show a nikdo si toho nevšiml
Jedna z nejpodivnějších epizod kolem skladby přišla ve chvíli, kdy Harry přijala pozvání do pořadu The Muppet Show. Zpívala tam One Way or Another obklopená loutkami, a jak připomněl český Headliner.cz v recenzi Harryiných memoárů Tváří v tvář, nikdo ve studiu si neuvědomil, že jde o píseň o pronásledování. Vlastně to docela sedí k tomu, jak dlouho se téma stalkingu bralo okrajově, skoro mimo záběr.
Parallel Lines, album, na němž One Way or Another vyšla, se prodalo ve více než dvaceti milionech kopií po celém světě. Blondie se z kapely, od které v newyorském punkrockovém podhoubí málokdo čekal velký průlom, stali jedním z nejhranějších jmen celé éry. A Debbie Harry, adoptovaná dcera z Hawthorne v New Jersey, bývalá servírka a členka dávno zapomenutých předkapel, se proměnila v ikonu, která jedné generaci ukázala, že i ze strachu se dá udělat síla.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Far Out Magazine, Headliner.cz
Příběh skrytý za písní „Alenka v říši divů“: Verze od Karla Zicha je starší než od Smokie
