Život Františka Krištofa Veselého je ukázkou silného talentu, který dokázal přežít i velmi složité historické okolnosti.
František Krištof Veselý byl slovenský herec, zpěvák, kabaretiér a jedna z nejvýraznějších osobností prvorepublikové a poválečné slovenské populární kultury. Na Karaoketexty jsme se rozhodli připomenout jeho kariéru i některé strasti, které v životě musel překonat.
Všestranně nadaný člověk
Veselý se narodil 12. dubna 1903 Skalici na území tehdejšího Rakousko-Uherska. Už jeho dětství nebylo jednoduché – otec odešel za prací do Spojených států a k rodině se nikdy nevrátil. Veselý tak vyrůstal bez táty, což výrazně ovlivnilo jeho životní dráhu i osobnost.
Jeho život se zásadně změnil po přestěhování do Budapešti, kde byl později adoptován nevlastním otcem Krištofem a přijal dvojité příjmení. Právě zde se začal naplno věnovat umění – zpíval v operetním divadle a studoval herectví. Už ve 20. letech se postupně prosazoval na divadelních scénách v Maďarsku a získával první zkušenosti, které později zúročil ve své kariéře.
Zásadním momentem bylo angažmá ve Slovenském národním divadle, kde působil jako herec operety i režisér. Společně s dalšími osobnostmi se stal jedním ze zakladatelů slovenské operety a významně ovlivnil její podobu. Později se podílel také na vzniku bratislavského divadla Nová scéna, kde vedl soubor hudební komedie a výrazně přispěl k rozvoji moderní divadelní tvorby na Slovensku.
Vedle divadla se uplatnil i ve filmu a hudbě. Od 30. let hrál v československých filmech a jeho popularita rostla i díky zpěvu, v archivu Slovenského rozhlasu zůstaly stovky jeho nahrávek a mnohé z nich doslova zlidověly. Jeho šarm a hlas z něj udělaly jednu z nejvýraznějších osobností své doby.
Kruté rány osudu
Jeho život však ovlivnily i dramatické historické události. Po druhé světové válce byl zatčen a nějaký čas strávil v pracovním táboře v Novácích. Politické poměry mu komplikovaly kariéru i později, například mu nebylo dovoleno vycestovat do zahraničí, přestože měl nabídky vystupovat v USA.
Paradoxem jeho života je, že přestože čelil perzekucím, dočkal se i oficiálního uznání. V roce 1963 získal titul Zasloužilý umělec a v roce 1971 byl oceněn Zlatou Bratislavskou lyrou za celoživotní dílo. Zemřel 13. března 1977 v Bratislavě, kde zanechal výraznou stopu v divadle, filmu i hudbě a dodnes patří mezi klíčové osobnosti slovenské kultury 20. století.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Teraz, Facebook František Krištof Veselý
Stanislav Hložek si na důchod nestěžuje: Pomohly mu pravidelné odvody i práce navíc