Alka Hájková se s Karlem Gottem znala přes čtyřicet let. Jako producentka s ním spolupracovala, napsala o něm několik knih a dnes ho označuje za vizionáře, který přemýšlel jinak, než bylo zvykem.
Karel Gott byl po desetiletí jednou z nejznámějších tváří české hudby. Přesto o něm i po letech vyplouvají na povrch vzpomínky, které ukazují jinou stránku jeho osobnosti než tu, kterou znalo publikum z koncertů a televizních obrazovek. Na Karaoketexty jsme si všimli právě jedné takové vzpomínky. Alka Hájková, která se s Gottem znala řadu let, připomíná nejen jeho vztah k hudbě, ale také jeho zájmy, názory a způsob, jakým se choval k lidem kolem sebe.
Osudové setkání se Štaidlem přivedlo Hájkovou ke Gottovi
V rozhovoru s vydavatelem časopisu Ve hvězdách Romanem N. Zahrádkou se Hájková vrátila k jednomu detailu, který se dá snadno přejít. Natáčelo se přesně v den výročí úmrtí Vladislava Štaidla, kapelníka a jednoho z nejbližších Gottových spolupracovníků. A byl to právě Štaidl, kdo ji v roce 1979 Karlu Gottovi představil osobně.
Štaidl ji tehdy vzal i na první Gottův koncert. Hájková to popisuje jako začátek dlouhé série setkání, zážitků a emocí, které ji provázely až do roku 2019, kdy zpěvák zemřel. Jeho hlas ale znala dávno předtím. Bylo jí šest, doma hrálo rádio a v něm jedna z Gottových písní. Zeptala se maminky, kdo to zpívá. Ten hlas si zapamatovala dřív, než mohla vůbec tušit, že jednou bude stát vedle člověka, kterému patřil.
Vizionář, který přemýšlel dál než k příštímu dni
Když Hájková označuje Gotta za vizionáře, je to proto, že se dlouhodobě zajímal o historii, širší souvislosti světového dění a v posledních letech života také o konspirační teorie. Nebyla to prý zvědavost jako nějaké módní téma. Uvažoval v delších linkách. Co přijde zítra. Co za měsíc. Kam se společnost sune, i když to zrovna není na první pohled vidět.
Hájková to podává docela prostě. Dřív si člověk mohl šetřit a aspoň zhruba věděl, co si jednou dovolí. Dnes se tato jistota ztrácí. Gott podle ní podobné napětí vnímal dřív, než se z něj stala každodenní zkušenost mnoha lidí.
Vrací se také k jeho slovům o tom, že člověk má hledat Boha v sobě, pracovat na sobě a nečekat, až přijde někdo zvenčí a všechno vyřeší. Hájková v tom vidí příklad toho, že Gott přemýšlel po svém a nenechal se vést tím, co se zrovna obecně přijímalo.
Laskavost, která nebyla určená jen pro kamery
Na Gottovi Hájková opakovaně vyzdvihuje laskavost. Mluví o obyčejné vstřícnosti, která zůstávala i za scénou, v běžném kontaktu s lidmi kolem něj. Podobně vyzněl i příběh, který při křtu knihy Karel – Příběhy z trezoru připomněl muzikant Karel Vágner.
Vyprávěl, jak při nahrávání desky Karla Hály dostal nápad, že by mohl sbor v písni Dívko toulavá znovu nazpívat také Karel Gott. Ten už byl v té době velkou hvězdou, a tak mu okolí radilo, aby na podobnou prosbu raději zapomněl. Vágner mu přesto zavolal a Gott skutečně přijel. Žádné zvláštní podmínky ani smlouvy podle Vágnera neřešil a sbor nakonec nazpíval. Karel Hála se tak podle Vágnerových slov stal jediným zpěvákem na světě, kterému Karel Gott nazpíval sbory.
Takové vzpomínky tvoří základ knihy, kterou Hájková vydala pod názvem Karel – Příběhy z trezoru. Poskládala do ní autentické příběhy přátel a kolegů, přičemž některé se veřejně objevily vůbec poprvé. Doprovázejí je fotografie ze soukromých archivů. Na křtu nechyběla řada známých tváří, například Antonín Panenka, Giovana Roklová nebo Jadran Šetlík.
Zdroj: Autorský text, YouTube, YouTube Ve hvězdách TV, Aplausin.cz, Kniha Karel – Příběhy z trezoru
Vtipná vzpomínka na Hanu Zagorovou: Štefan Margita prozradil, jak ze sebe zpěvačka dělala bezdomovce
