Bob Dylan dokázal své kolegy zároveň obdivovat i provokovat. Když v roce 1965 vydal píseň „Subterranean Homesick Blues“, John Lennon později přiznal, že ho tato skladba jako autora znejistěla tak silně, až si položil nepříjemnou otázku: bude vůbec někdy stejně dobrý?
Byla to zvláštní chvíle. BobDylan měl tehdy za sebou teprve páté studiové album „Bringing It All Back Home“, a přesto už působil jako někdo, kdo posouvá pravidla hry. „Subterranean Homesick Blues“ navíc nebyl jen další singl v řadě. Stal se jeho prvním výraznějším průnikem do americké Top 40 a ukázal, že chytlavost a literární cit se nemusí vylučovat. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na to, jak na song reagoval John Lennon.
Píseň, která Lennona rozhodila
Lennon se k dojmu ze skladby vrátil ještě v roce 1980. V jednom ze svých posledních rozhovorů připustil, že právě „Subterranean Homesick Blues“ ho zneklidnila víc než cokoliv předtím. Nebyla v tom malicherná závist, šlo o nepříjemný pocit, který umí vyvolat jen někdo opravdu výjimečný: před vámi stojí autor, který slyší jazyk jinak než ostatní.
Zajímavé je, že sám Dylan tu skladbu nevnímal jako něco, co přišlo odnikud. Podle Los Angeles Times vysvětloval, že vycházel částečně z Chucka Berryho, konkrétně z energie „Too Much Monkey Business“, a také ze scatových písní čtyřicátých let. Jenže v tom bývá síla velkých autorů. Vezmou známé ingredience a namíchají z nich něco, co ostatní rozhodí z rovnováhy.
Když se potkali dva silní egové
Bob Dylan a John Lennon se neznali jen přes desky a dohady kritiků. Poprvé se potkali v srpnu 1964 v newyorském hotelu Delmonico, kde se Dylan sešel s Beatles. Jak připomíná Guitar Player, šlo o setkání, které obě strany později popisovaly skoro legendárně. Dylan tehdy Beatles nabídl marihuanu a večer se proměnil v jednu z těch historek, které dávno přesáhly vlastní dobu.
Důležitější než samotná historka byl ale následný otisk v tvorbě. Lennon se začal víc otevírat osobnějšímu psaní, akustičtějšímu zvuku a jisté zranitelnosti. Paul McCartney i Lennon později mluvili o tom, jak silně na ně Dylan působil; podle Melody Makeru Lennon v roce 1965 řekl, že tak výrazný autor lidi prostě ovlivní. Jenže mezi Lennonem a Dylanem nešlo jen o obdiv. Literary Hub jejich dynamiku popsal trefně jako dva lvy, kteří kolem sebe krouží. Respekt tam byl, ale i pnutí.
Vliv, který šel oběma směry
Jak nám na Karaoketexty neuniklo, ten příběh není jednostranný. Dylan ovlivnil Beatles, ale i Beatles zasáhli Dylana. Už jejich raná energie mu podle hudebních historiků pomohla definitivně vykročit z čistě folkového světa k ostřejšímu, elektrifikovanému zvuku. A Lennon? Ten po Dylanově vzoru napsal třeba „I’m a Loser“ nebo „You’ve Got to Hide Your Love Away“, kde je tento vliv slyšet víc než zřetelně.
Při bližším pohledu na „Subterranean Homesick Blues“ je možná nejzajímavější to, že nepůsobí jako uhlazený hit. Je nervní, hnaná dopředu a trochu drzá. Název písně se v textu ani neobjeví, což je u tak slavné skladby samo o sobě neobvyklé. Možná právě proto Lennona rozhodila. Neznejistěla ho jen dobrá melodie, ale i pocit, že Dylan dokáže napsat píseň, která zní, jako by přišla ze zítřka.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, American Songwriter, Guitar Player, Literary Hub
Šokující odchod Boba Dylana z Ed Sullivan Show: Raketový start jeho kariéry nebyl jen o hudbě
