Paul McCartney napsal Helter Skelter jako reakci na výzvu Petea Townshenda, šlo mu o co nejhlučnější rock. Charles Manson z ní pak udělal proroctví o apokalyptické rasové válce a devíti vraždách.
Jen málokdo by čekal, že skladba inspirovaná lunaparkovým toboganem skončí jako ideologický základ sériového vraha. Přesně to se ale stalo. Na Karaoketexty jsme si všimli, že příběh Helter Skelter patří k nejtemnějším kapitolám hudební historie ne kvůli tomu, co píseň skutečně říká, ale kvůli tomu, co v ní někdo dokázal najít.
Skluzavka, která se proměnila ve znamení konce
Helter skelter je v Británii označení pro spirálový tobogan v lunaparku. McCartney ho použil jako metaforu pro vzestup a pád, podle jeho vlastních slov v biografii Many Years from Now z roku 1997 šlo o obraz „rise and fall of the Roman Empire“. Impuls ke vzniku skladby byl ale mnohem prostší.
Kytarista The Who Pete Townshend v rozhovoru pro Melody Maker prohlásil, že I Can See for Miles je nejdivočejší nahrávka, jaká kdy vznikla. McCartney to vzal jako hozenou rukavici. Sedl si a napsal úmyslně co nejhlučnější a nejsurovější věc, jakou dokázal. Výsledkem byl proto-metalový řev, který se dnes řadí mezi důležité vlivy při zrodu heavy metalu.
Píseň vyšla v listopadu 1968 na Bílém albu. John Lennon ji v rozhovoru pro Rolling Stone v roce 1970 popsal jednoduše: „Byl to jen hluk.“
Jak Manson přepsal text, kterému nerozuměl
Charles Manson byl tehdy frontmaneem skupiny známé jako Manson Family, komunity asi stovky převážně ženských stoupenkyň, které žily na ranči Spahn u Los Angeles. Manson, jenž strávil polovinu života za mřížemi a hudební kariéru si spíš vysnil, se stal posedlým Bílým albem. Podle státního zástupce Vincenta Bugliosiho, který případ vedl, Manson svým následovníkům vykládal, že Beatles v písních ukrývají proroctví o blížící se rasové válce. Helter Skelter se pro něj stala klíčovým textem. Četl ji jako výzvu, aby on a jeho Rodina sestoupili do podzemního úkrytu, přečkali apokalypsu a jako jedni z mála přeživších bílých pak ovládli svět.
V noci z 8. na 9. srpna 1969 členové Rodiny zavraždili herečku Sharon Tate, která byla v osmém měsíci těhotenství, a další čtyři osoby. Následující noc zabili Leno a Rosemary LaBiancovy. Na lednici v jejich domě bylo krví napsáno „Healter Skelter“. Manson to slovo ani neuměl správně napsat.
Celkem bylo v sérii vražd zabito devět lidí. Manson sám nikoho nezabil. U soudu v roce 1970 řekl: „To není moje hudba. Říká ‚Rise‘, říká ‚Kill‘. Proč to svádíte na mě? Já tu hudbu nenapsal.“ Byl odsouzen za organizování vražd a zemřel ve vězení v roce 2017 ve věku 83 let.
Co z toho zůstalo Beatles
McCartney reagoval s hrůzou. V knize The Beatles Anthology z roku 2000 označil Mansonovu interpretaci za „horrific“, tedy strašnou, a dodal, že písně se přece nepíší proto, aby někoho vedly k vraždám. Ringo Starr, který znal Romana Polanského i Sharon Tate osobně, tehdejší dobu popsal jako „rough time“, těžké časy.
Přesto píseň přežila i tuto zátěž. Skupiny jako U2, Aerosmith, Mötley Crüe, Oasis nebo Siouxsie and the Banshees ji přehrály po svém. Před vlastním provedením Bono poznamenal: „Tuhle píseň Manson ukradl Beatles. My ji krademe zpátky.“ McCartney ji do svého koncertního setlistu zařadil až v roce 2004, víc než třicet let po vraždách.
Zdroj: Autorský text, HISTORY, Rolling Stone, Wikipedia, The Beatles Bible, Oxygen
Nenáviděl ji ještě před nahráváním: John Lennon a jeho skrytý odpor k jedné z nejslavnějších písní Beatles
