Zapnete rádio a několikrát denně zaslechnete stejnou píseň. Náhoda to není. Komerční stanice jedou podle přesně počítaných playlistů, v nichž se potkává psychologie, sledovanost i peníze z reklamy.
Komerční rádio existuje proto, aby prodávalo reklamní čas. Hudba v tomto systému není cíl, spíš prostředek. Čím déle udrží stanice posluchače naladěné, tím víc si může nacenit spoty. A aby lidi neodcházeli jinam, musí hrát hlavně to, co znají a co je nerozhodí. Rádia si na vzorcích posluchačů průběžně ověřují, které skladby fungují a které naopak vedou k přepnutí. O výsledném playlistu tak rozhodují sami posluchači. Co projde, to se pak točí pořád dokola. Na Karaoketexty jsme se na tento princip podívali trochu víc zblízka.
Proč nám opakování většinou nevadí
Do hry tu vstupuje psychologie. Skladby, které dobře známe, vnímáme jinak než písně, které slyšíme poprvé. Mozek je rozpozná skoro okamžitě, není třeba jim věnovat tolik pozornosti a vytvářejí pocit známého prostředí. Odborně se tomu říká efekt pouhého vystavení. Čím častěji něco slyšíme, tím příjemnější nám to může připadat. Do chvíle, než už je toho prostě moc.
Komerční rádia tenhle mechanismus využívají zcela vědomě. Nový singl pustí několikrát denně, aby se lidem dostal pod kůži. Pak frekvenci trochu stáhnou, ale skladba zůstává v rotaci. U písní, které si publikum dobře zapamatuje, navíc funguje ještě jeden efekt, vracejí se napříč generacemi a v éteru drží spolehlivěji než novinky.
Playlist o stovce položek a hudební slepota
Jak velký bývá typický playlist komerčního rádia? Pohybuje se pouze v desítkách až stovkách skladeb. U některých stanic jde v aktivní rotaci zhruba o sto písní. Při délce jedné skladby kolem tří až čtyř minut se celý cyklus může opakovat v horizontu několika hodin. Česká rádia navíc narážejí na další zvláštnost, hrají hlavně zahraniční novinky v angličtině, obvykle ne starší osmi let. Česká hudba tvoří v éteru menšinu a povinné kvóty na česky zpívanou tvorbu stanice přijímají spíš s nevolí.
Ani žánrově to nebývá příliš pestré. Rap a trap, které si lidé sami pouštějí ve streamovacích službách čím dál častěji, v rádiích prakticky chybí. Žebříčky toho, co hrají rádia, a toho, co si lidé vybírají sami na Spotify nebo YouTube, se prostě rozcházejí. Rádio a skutečný vkus publika často jedou úplně jiným směrem.
Je nějaká jiná cesta?
Je, ale ne v komerčním vysílání. Veřejnoprávní stanice jako Český rozhlas Dvojka nebo ČRo Jazz fungují podle jiného zadání i jiného financování. Díky tomu si mohou dovolit širší dramaturgii. Posluchač tam skutečně narazí na repertoár od padesátých let po současnost, bez tlaku na reklamní výkon.
Komerční rádia se ale nejspíš sama od sebe moc měnit nebudou. Změnit by se musel celý byznys model. Streamovací služby jim sice ukusují část publika, hlavně mezi mladšími posluchači, jenže jádro zůstává, lidé v autě, v práci, v obchodech. A u těch se jede zavedený formát.
Zdroj: Autorský text, NPR, BBC, iDnes
Nejlepší alba roku 2025: Žánrově jsou velice různorodá, česká scéna překvapila
