Blowin‘ in the Wind Boba Dylana má v češtině hned tři různé verze s různými texty i interprety. Jen Matuškova se stala součástí trampských zpěvníků a přežila všechny ostatní.
Na Karaoketexty jsme při procházení verzí narazili na zajímavou věc: Dylanova slavná protestní píseň má v češtině hned tři podoby, pokaždé s jiným textem a jiným interpretem. V běžném povědomí ale přežila vlastně jen jedna. U podobně známé skladby je to docela výmluvné.
Tři verze, jeden vítěz
Jako první ji v češtině natočila Judita Čeřovská. Už v roce 1965 zpívala píseň pod názvem Jen vítr to ví a mlčí dál, český text napsal Zdeněk Borovec. Matuška přišel až později, jeho singl vydal Supraphon 29. dubna 1968 a na druhé straně desky byla skladba Kotva na přídi. Do třetice se v roce 1973 objevila verze písničkáře Boba Frídla, nazvaná Jen vítr to ví, s textem Oskara Mana.
Tři texty, tři různé nálady. Do zpěvníků, k ohňům a mezi lidi se ale dostala hlavně Matuškova varianta. Ivo Fischer v ní nešel cestou doslovného převodu Dylanových obrazů. Vzal píseň volněji, postavil ji na cestách, hledání a otázkách, které nikdo jednoduše neuzavře. Refrénu ponechal jeho původní směr: odpověď je někde ve větru, člověk po ní sahá, ale stejně ji neudrží.
Zvuk, který změnil píseň
Doprovod skupiny Mefisto a hlasy Dua Irena a Olga posunuly Matuškovu nahrávku hodně daleko od Dylanovy strohé akustické verze. Elektrické kytary, piano, bicí. Místy beat, místy melodická country, všechno to dohromady přineslo zvuk, který do československých šedesátých let dobře zapadl. Píseň se díky tomu chytla velmi dobře, lidem ani nepřipadala jako převzatá cizí skladba.
Francouzský zpěvák Hugues Aufray, od něhož Matuška mimochodem také několik písní převzal do češtiny, kdysi řekl, že pro muzikanta je nejradostnější okamžik, když mu píseň uteče z rukou a začnou si ji brát lidé. U Matuškova Vítr to ví se to stalo skoro doslova.
Kde se vzal Dylanův originál
Bob Dylan napsal Blowin‘ in the Wind v červnu 1962. V časopise Sing Out! tehdy poznamenal, že odpověď se vznáší ve větru a že ji člověk nenajde v žádné knize ani v televizním pořadu. Nahrávku pořídil v červenci 1962, na albu The Freewheelin‘ Bob Dylan pak píseň vyšla v květnu 1963. Ještě před ním ji natočilo Chad Mitchell Trio, jenže vydavatelství snímek zdrželo kvůli slovu smrt v textu. Mezitím je předběhli Peter, Paul and Mary. Jejich folková verze vystoupala na druhé místo amerického žebříčku a získala dvě ceny Grammy. V roce 1966 přidal vlastní rhythm and bluesové pojetí Stevie Wonder.
Od té doby prošla píseň rukama mnoha interpretů po celém světě. V každé zemi a v každé době si k ní lidé našli trochu jiný přístup. V českém prostředí nakonec zůstala nejsilnější Matuškova verze. A nic moc nenasvědčuje tomu, že by ji některá z těch dalších měla vytlačit.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Český rozhlas České Budějovice
Přízraky, co nezmizely: Rudolf Cortés a Waldemar Matuška vytvořili Ďáblovo stádo a jeho nesmrtelný refrén
