Komedie Líbáš jako Bůh měla premiéru 12. února 2009 a stala se nejnavštěvovanějším českým filmem toho roku. Z rozpočtu 35 milionů korun v kinech utržila zhruba 90 milionů a později dala vzniknout i pokračování Líbáš jako ďábel. Cesta k výsledku ale rozhodně nebyla přímočará.
Marie Poledňáková šla do projektu v době, kdy sama říkala, že už o další práci za kamerou vlastně nestála. Počítala spíš s cestováním a klidnějším tempem. Jenže narazila na příběh, který ji nakonec nenechal být. A vznikl film, který se dodnes vrací v televizích a lidé ho sledují pořád dokola. Pro řadu diváků má už skoro kultovní postavení. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na některé jeho zajímavosti i známou písničku.
Kaiser dostal ultimátum: ani kapka, nebo jdeš domů
Největší otazník se před natáčením týkal Oldřicha Kaisera. Poledňáková o jeho hereckých schopnostech nepochybovala, problémy s alkoholem ale byly tehdy veřejně známé. Když se s ním setkala v kavárně, čekalo ji nepříjemné překvapení. „Jeho exteriér mi ale vyrazil dech. Zarostlý, šedovlasý, nedbale oblečený. Bála jsem se ho do postavy nevěrného manžela obsadit,“ uvedla ve své biografii. Nakonec rozhodly jeho oči. „Záhadné, plaché, něžné, které dovedou vyjádřit celou škálu pocitů,“ popsala.
Podmínky stanovila jasně: během natáčení žádný alkohol. Porušení dohody mělo znamenat okamžitý konec. Kaiser souhlasil a pravidla dodržel. Na place pak s Evou Holubovou bavil celý štáb – improvizovali etudy, vymýšleli nové situace a Poledňáková později přiznala, že je musela držet zkrátka, protože jejich společná energie byla, jak řekla, „naprosto neskutečná“.
Bartoška odmítl sportovat. A bylo po lyžích
Jiří Bartoška ve filmu ztvárnil Karla, bývalého manžela hlavní hrdinky. Spisovatele, který se po rozvodu nechce odstěhovat z bytu, protože mu vyhovuje zůstat tam, kde je zvyklý být. Roli přijal s chutí, ne všechno mu ale sedlo. Konkrétně scéna na běžkách. Tu odmítl natočit a produkce nakonec ustoupila. Sportovní výkon se zkrátka nekonal.
Právě jeho postava přitom patří k nejpovedenějším momentům celého filmu. Spisovatel, který si pohodlí rozvedeného života užívá víc než samotné manželství, funguje i dnes. Možná dokonce líp než tehdy.
Ústřední píseň: Malásek složil něco, co film přesahuje
Hudbu k filmu složil Petr Malásek, jeden z nejvytíženějších českých filmových skladatelů. Ústřední píseň má v tomto případě zvláštní postavení. Nestaví se do popředí, netlačí na emoce, drží filmovou náladu přesně tam, kde má být. Je lehká, trochu nostalgická a má v sobě teplo, které sedí k příběhu lidí ve středním věku bez zbytečného přehánění.
Malásek k filmu přistoupil tak, aby hudba sloužila ději, ne naopak. Výsledkem je melodie, kterou si diváci často pamatují, i když by její název třeba hned nevytáhli. Ale poznají ji okamžitě. Taková filmová hudba vydrží roky, nedere se dopředu a obraz nezahlcuje a doplňuje ho.
Zajímavé je, že celý film funguje hlavně díky tomuto souznění. Herecké obsazení, scénář stavějící na známých životních situacích i hudba, která se nevnucuje. Poledňáková měla zjevně cit pro to, co diváci chtějí vidět.
Zdroj: Autorský text, Prima COOL, Extra.cz, Wikipedie, Aktuálně.cz, ČSFD
Jízda Jana Svěráka byl film plný letní nálady, svobody a benzínu. Doplňoval ho skvělý soundtrack kapely Buty
