Bylo mu pětadvacet a měl všechno před sebou. Pak přišla noc 29. července 1985 a jeden osudový okamžik na železničním přejezdu ve Františkových Lázních.
Petr Sepeši přišel na svět 23. dubna 1960 v Brezně na Slovensku. Z dětství tam ale velkou část nestrávil, rodina se záhy přestěhovala do Aše. Právě v západočeském pohraničí vyrůstal s mladším bratrem Janem. Když otec odešel, zůstala domácnost hlavně na matce Lýdii. A do určité míry také na Petrovi, který musel doma rychle dospět. Hudba u něj nebyla jen dětská záliba na odpoledne. Zpíval ve sboru, učil se na klavír, k tomu kytara i bicí. Vyučil se mechanikem textilních strojů a nastoupil do ašské Tosty. Továrna ho ale sotva mohla udržet navždy. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na jeho cestu k úspěchu i tragickou chvíli, která ho stála život.
Knoflíky lásky a dvojice, která pobláznila republiku
Už v šestnácti měl Sepeši vlastní kapelu Apendix. Po vojně jezdil po pěveckých soutěžích a opakovaně zkoušel štěstí na festivalu Mladá píseň v Jihlavě. Zlom přišel v roce 1983. V Jihlavě se tehdy poprvé potkal s Ivetou Bartošovou, začínající zpěvačkou z Frenštátu pod Radhoštěm. Sepeši soutěž nevyhrál, prvenství tehdy bral Pavol Habera. Jenže Petrův hlas i způsob, jakým na pódiu působil, zaujal lidi, kteří mu dokázali otevřít dveře do Prahy.
Pro kluka z Aše to byl skok do úplně jiného světa. Trochu odvaha, trochu náhoda, trochu sen. Dvojice Sepeši–Bartošová začala fungovat překvapivě rychle. Jejich hlasy se dobře doplňovaly, na pódiu nebyli toporní a publikum si do nich snadno promítlo představu mladého zamilovaného páru. Duet Knoflíky lásky se šířil téměř sám.
Soukromí bylo složitější. Iveta Petra milovala velmi silně. On k ní blízko měl, o tom pochyb není, ale podle všeho jiným způsobem a ne se stejnou naléhavostí. Navenek přesto působili jako pár, který si lidé spojili s romantickou tváří tehdejší pop music. Nabídek přibývalo. V roce 1985 odjeli na turné do Sovětského svazu, jenže Iveta dostala zánět mandlí a musela na operaci. Turné se přerušilo. Ona se vrátila k rodičům do Frenštátu pod Radhoštěm, Petr nasedl do jejich společné Škody 100 a vyrazil směrem na západ Čech. Byly to jeho poslední dny.
Noc na přejezdu ve Františkových Lázních
Datum: 29. července 1985. Krátce před desátou večer. Petr Sepeši se toho dne zdržel ve Františkových Lázních, kde poseděl s přáteli v restauraci. Pak nastoupil do auta a jel domů. Na železničním přejezdu v Americké ulici u restaurace Bílá labuť do jeho vozu narazil projíždějící vlak. Lokomotiva táhla auto ještě asi sto metrů. Sepeši zemřel na místě. Bylo mu pětadvacet let.
Co přesně se na přejezdu stalo, se nikdy úplně nevyjasnilo. Policejní svodka tehdejší Veřejné bezpečnosti označila za viníka řidiče. Lidé, kteří s Petrem trávili jeho poslední hodiny, ale později mluvili o okolnostech opatrněji. Podle některých pamětníků závory na přejezdu už několik dní nefungovaly tak, jak měly. Přes den tam údajně stával železničář s praporkem, večer a v noci ale místo zůstávalo bez dozoru a řidiči měli závory běžně objíždět.
Jinou verzi později popsal tehdejší manažer Tomáš Gottlieb. Podle něj se Petr ještě otočil na přátele, kteří na něj mávali. Nebylo jasné, jestli se s ním loučili, nebo se ho snažili varovat. Na kolejích mu prý zhasl motor. Vlak byl u přejezdu dřív, než mohl odjet. Dnes už se to spolehlivě doložit nedá. A dobové úřady podle všeho neměly velkou chuť hledat víc, než bylo napsáno v protokolu.
Trauma, které Bartošovou nikdy neopustilo
Iveta Bartošová se o Sepešiho smrti dozvěděla u rodičů ve Frenštátu. „Když Petr zemřel, na nějaký čas jsem úplně vzdala život. Vrátila jsem se domů a nějak přežívala,“ napsala později v knize Neměla jsem se narodit. Po Sepešiho smrti byla Iveta s jeho rodinou ještě nějakou dobu v kontaktu. Petrův bratr Jan však později v rozhovorech přiznal, že ho bolelo, jak se vztah postupně vytratil. „Bohužel potom, co začala být slavnější, se už nikdy neozvala a nenabídla mámě, že třeba zaplatí náhrobní kámen pro Petra. To mě tehdy mrzelo, protože máma na tom nebyla finančně moc dobře,“ řekl Jan Sepeši.
Petr Sepeši po sobě zanechal také syna Petra Belhocina. Za života se k němu veřejně nepřihlásil. Belhocin se později pokoušel prosadit jako zpěvák, nakonec ale zakotvil v pohostinství. Iveta Bartošová zemřela 29. dubna 2014 v Praze-Uhříněvsi. Také pod koly vlaku. Ta shoda okolností dodnes působí nepříjemně a pro mnoho fanoušků bolestně, i když sama o sobě nic nevysvětluje. Příběh Petra Sepešiho a Ivety Bartošové každopádně zůstal v paměti lidí, kteří jejich osudy tehdy sledovali zblízka nebo aspoň přes televizní obrazovku.
Petr Sepeši je pohřben na městském hřbitově v Aši. Jejich společný příběh v posledních letech znovu připomněla také minisérie Iveta na TV Nova, která se k oběma pokusila přistoupit střízlivě, bez zbytečného přibarvování. Ve Františkových Lázních se v den čtyřicátého výročí na místě nehody objevily fotografie. Nenápadná připomínka u kolejí, kde se jeho život v pětadvaceti letech zastavil.
Zdroj: Autorský text, YouTube Iveta Bartošová Oficiální, Chebský deník, Blesk.cz, CNN Prima NEWS, Super.cz
Jakub Smolík otevřel dveře svého domova: Takto bydlí jeden z nejoblíbenějších českých romantických a country zpěváků
