Help! zní jako energický pop šedesátých let. John Lennon ale přiznal, že šlo o skutečné volání o pomoc. Z období, kdy přibíral na váze, tížila ho sláva a bolestně vnímal ztrátu soukromí.
Skladba Help! vyšla v roce 1965 a velmi rychle se dostala na špičku hitparád. Tempo bylo svižné, refrén okamžitě fungoval, všechno zapadalo do představy další jisté trefy Beatles. Na Karaoketexty nás ale zaujalo, že Lennon později zdůrazňoval, že text nevznikl pro hitparády ani jako chytrá hra s publikem. Bral ho jako přímý výkřik člověka, který se ztrácí zrovna ve chvíli, kdy ho svět vidí jako někoho, komu se přece nemůže nic vážného dít.
Sláva, která dusila
V polovině šedesátých let byli Beatles tak vysoko, že před nimi vlastně nebylo kam uhnout. Koncerty, tisk, natáčení, přesuny z místa na místo, pořád někdo kolem. Lennon v té době přibral, soukromí měl jen zbytky a později sám popisoval psychické vyčerpání. Navenek ale nepůsobil jako člověk, který si chce stěžovat. Držel si obraz sebejistého, drzého a pohotového frontmana. A tehdy napsal píseň o tom, že potřebuje někoho, kdo ho vytáhne zpátky nahoru.
Psychologické výklady Lennonovy osobnosti se často vracejí k jeho nejistému vztahu k sobě samému. Kořeny se hledají už v dětství. Vyrůstal bez otce, a když mu bylo pět let, matka ho svěřila tetě Mimi. Rané odmítnutí se podle dostupných interpretací táhlo jeho životem dlouho. Sláva ho nezahojila, jen přes starou ránu přetáhla velmi lesklý povrch.
Píseň jako přiznání, které nikdo nezaregistroval
Na Help! je dodnes zvláštní, jak hladce ji publikum přijalo přesně podle obrazu, který Lennon a Beatles nabízeli navenek: jako sebevědomý popový hit. V textu tehdy málokdo rozeznal skutečnou úzkost. Fanoušci křičeli, recenzenti psali pochvalně, desky mizely z obchodů. Lennon po letech říkal, že kdyby ji mohl udělat znovu, napsal by ji pomalejší a vážnější, aby bylo více poznat, že nejde jen o další položku do koncertního programu.
Podobných rozporů mezi veřejnou tváří a tím, co bylo pod ní, měli Beatles víc. Novináři tehdy do určité míry respektovali nepsané pravidlo: obraz slušných kluků z Liverpoolu se příliš nerozebíral. Lennon přitom uměl být ostrý, sarkastický, výbušný, někdy i krutý. Dobové záznamy například uvádějí, že v červnu 1963 v opilosti zbil dýdžeje na narozeninové oslavě Paula McCartneyho. Do uhlazené představy mírumilovné kapely se taková epizoda jednoduše nehodila.
Co přišlo potom
Éra beatlemánie se prakticky uzavřela posledním koncertem skupiny v srpnu 1966 na stadionu Candlestick Park v San Francisku. Lennon se pak čím dál víc vydával vlastní cestou: sólovou, politickou i experimentální. Stopy z let, kdy Beatles působili skoro jako veřejný majetek, v něm ale zůstaly. Sám to přirovnával k období, kdy člověk přestává být člověkem a mění se v symbol. Od symbolu se obvykle nečeká, že řekne: potřebuju pomoc.
Help! proto s odstupem nezní úplně stejně jako v roce 1965. Tehdy to byl další hit Beatles. Později se víc otevřelo to, co Lennon do písně vložil už na začátku.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, TCNJ Journal of Student Scholarship, Český rozhlas
Pracovní název Yesterday byl Míchaná vajíčka: Zajímavé zákulisí vzniku nejslavnější balady od Beatles
