Producent Todd Rundgren si nebere servítky a tvrdí, že ze stínu Beatles se dokázal vymanit jediný člen kapely. A tím je bubeník Ringo Starr.
Rundgren v hudebním světě nepatří k lidem, jejichž poznámky se odbudou mávnutím ruky. Šest dekád práce, stovky produkcí, pověst člověka, který občas řekne věci natvrdo. Ne vždycky pohodlně pro ostatní. Na Karaoketexty nás zaujala jeho slova o bývalých členech skupiny Beatles. Jde přitom o názor někoho, kdo se kolem slavných jmen pohyboval dost dlouho.
Proč zrovna Ringo?
Na první dobrou to může znít skoro divně. Paul McCartney pořád vydává desky, koncertuje a plní stadiony. John Lennon se stal ikonou, která přesáhla popovou hudbu. George Harrison zanechal výraznou stopu v hudbě i ve spirituální oblasti. Jenže Rundgren zjevně nemá na mysli žebříček talentu ani soutěž o nejslavnější písně. Spíš se ptá, kdo dokázal po konci Beatles fungovat sám za sebe, aniž by každé gesto okamžitě táhlo posluchače zpátky k liverpoolské čtveřici.
Ringo Starr se na sólovou dráhu vydal prakticky hned po rozpadu skupiny v roce 1970. Jeho debut Sentimental Journey sice žádný komerční převrat nezpůsobil, jenže brzy přišly písně jako Photograph nebo You’re Sixteen. Ty už obstály i mimo beatlesovskou vitrínu. Později sestavil Ringo Starr and His All-Starr Band, s nímž koncertuje dodnes, víceméně bez dlouhých pauz. V roce 2018 ho princ William pasoval na sira. V roce 2025 vydal album Look Up a i letos, tedy v roce 2026, zůstává aktivní.
Přitom právě Ringo byl dlouho vnímaný jako ten nejméně nápadný z Beatles. Do kapely přišel poslední, trochu jako náhradník, aspoň zvenčí to tak působilo. Jenže jeho role se časem ukázala v jiném světle. Nestavěl kariéru na neustálém leštění staré slávy. Založil ji na vlastní povaze, na rytmu a na lehkosti.
McCartney a Harrison v jiném světle
McCartney samozřejmě dál pravidelně vydává hudbu; i jeho deska The Boys of Dungeon Lane z roku 2025 si vysloužila uznání. Jenže i tam se vrací starý problém: kritici i fanoušci ji jen těžko berou úplně samostatně. Pořád je někde vzadu Beatles, Liverpool, Abbey Road. Každý nový krok se poměřuje minulostí. Harrison byl mimořádná osobnost, o tom není moc důvod se přít, ale i jeho nejslavnější sólové chvíle, například My Sweet Lord, nesly jasný otisk beatlesovské éry. Lennon po smrti v roce 1980 s tímto mýtem splynul ještě pevněji.
Ringo si zvolil prostší cestu. Netvářil se, že Beatles nebyli, ani se je nesnažil překonat silou. Hrál country, rock, zval k sobě různé muzikanty, objížděl pódia a držel se toho, co mu sedělo. Rundgren v tom vidí věc, která se v debatách o Beatles někdy ztratí: schopnost přežít ne jako pomník, ale jako normální muzikant z masa a kostí.
S takovým názorem se samozřejmě dá nesouhlasit, prázdný ale není. U Beatles se totiž skoro všechno rychle mění v legendu a z takové škatulky se vystupuje těžko.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, American songwriter, PBS
Klíčový moment v historii The Beatles: Skladba inspirovaná snem změnila směr jejich kariéry
