Discopříběh z roku 1987 vypadá na plátně lehce a bezstarostně. Za kamerou to ale tak idylické nebylo, herci se zranili, štáb se bál katastrofy a film si odnesl chyby, které fanoušci rozebírají dodnes.
Když šel 1. listopadu 1987 do kin Discopříběh, asi jen málokdo by si vsadil na to, že příběh kominického učně Jirky Horáčka přežije vlastní dobu tak dlouho. Nakonec přišly téměř dva miliony diváků, písničky Michala Davida zlidověly a Rudolf Hrušínský nejmladší se v hlavní roli zapsal do paměti celé jedné generace. Režisér Jaroslav Soukup trefil kombinaci, která tehdy zafungovala. Na Karaoketexty nás ale zaujalo pár zákulisních historek, které do oficiální filmové legendy nepatří.
Natáčení bolelo víc, než se čekalo
Na plátně působí Discopříběh lehce, místy až rozverně. Při práci na filmu se ale zranění nevyhnula ani zkušeným hercům. Ladislav Potměšil, filmový Jirkův otec, si při honičce na železniční stanici natrhl sval na noze. A nebylo to to jediné. Při scéně s rozbitými dveřmi měla být skleněná výplň připravená tak, aby se bezpečně rozletěla. Jenže střepy byly pořád dost ostré. Potměšil se pořezal a krvácení se prý nedařilo hned zastavit.
Své si odnesl i Rudolf Hrušínský nejmladší. Při známém běhu přes plzeňské náměstí, kdy běžel nahý před tisíci přihlížejících, si rozřízl chodidlo o sklo. Scénu přesto doběhl a natáčení pokračovalo. Bylo mu šestnáct, několik měsíců bydlel v plzeňském hotelu bez rodičovského dozoru a poprvé zblízka poznal i noční život. Od Potměšila, který mu hrál otce i tak trochu staršího průvodce, si odnesl prostou radu: během jednoho večera nemíchat různé druhy alkoholu.
Největší obavy? Že se propadne celé náměstí
Nahý běh přes náměstí patřil k nejsložitějším scénám celého filmu. Nešlo jen o to, jak se dav zachová a jestli se mladý herec nenechá rozhodit. Štáb řešil i mnohem praktičtější věc: zda historické náměstí vydrží nápor lidí, komparzu a techniky. Podloží budilo obavy, alespoň podle dostupných vzpomínek z natáčení. Nakonec se žádná pohroma nestala, ale nervozita kolem scény byla zjevně větší, než by divák z hotového filmu poznal.
Do natáčení se zpětně promítla i smutná událost. Karel Vochoč, představitel kominického mistra Jonáka, krátce po dokončení filmu zemřel na infarkt a premiéry se už nedožil. Jaroslav Soukup na něj vzpomínal jako na výborného herce i člověka, s nímž si lidsky sedl prakticky okamžitě. Znali se už z práce na filmu Vítr v kapse.
Chyby, které přehlédli i střihači
Discopříběh má i své drobné filmové záhady. Některé jsou vidět až při opakovaném sledování, jiné bijí do očí hned, jakmile na ně člověk dostane upozornění. Nejčastěji se připomíná občanský průkaz v nahé scéně. Policisté Jirku na náměstí zadrží a jeden z nich si prohlíží jeho doklad. Jenže Jirka předtím neměl u sebe vůbec nic, navíc si rukama zakrýval intimní partie. Odkud se občanka vzala, film neřeší.
Podobně se vrací i chyba s čepicí. Ve finálním běhu přes náměstí ji Jirka v některých záběrech má, v jiných zase ne, přestože má jít o jednu souvislou akci. Ve střižně to zřejmě prošlo, případně už nebyl materiál, kterým by se problém dal jednoduše zakrýt. U jiného filmu by takové detaily možná zapadly. Jenže Discopříběh se reprízoval, pouštěl doma, rozebíral na ČSFD i jinde, a tak se podobné přešlapy občas dostanou do popředí.
Na Česko-Slovenské filmové databázi má film hodnocení 52 % a dodnes rozděluje diváky. Pro někoho je to těžko snesitelný dobový relikt, pro jiného přesná připomínka atmosféry konce osmdesátých let a filmu, do kterého se v určitém věku dalo snadno promítnout. Jisté zůstává hlavně to, že málokterý český snímek nabízí tolik nostalgie a zároveň tolik drobných chyb k dalšímu pitvání.
Zdroje: Autorský text, TV Nova, Expres, ČSFD, Wikipedie
Z problémového žáka hvězdou v 19 letech: Sagvan Tofi o slávě s Vaculíkem i dceři se zvláštním jménem
