V malé severočeské obci Libouchec se roku 1979 odehrál koncert, který vstoupil do dějin jako první opravdový punkový večer v Československu. Režim odpověděl způsobem, který dodnes vyráží dech.
Psalo se září 1979. Punk už měl v Británii i ve Spojených státech své nejhlasitější období za sebou, Sex Pistols stihli natočit desku, rozhádat se i rozpadnout. Za železnou oponu se podobné zprávy dostávaly pomalu, útržkovitě a ne zrovna bezpečnými cestami. Přesto dorazily i do severních Čech. Hlavně přes kapelu Extempore a Mikoláše Chadimu, saxofonistu, kytaristu a skladatele, který do souboru přišel v roce 1976. Extempore nebyli punk v čisté podobě. Pohybovali se spíš v alternativním rocku, zkoušeli, měnili polohy, občas divoce. V roce 1979 ale do repertoáru zařadili i coververze The Stranglers, Wire nebo Generation X, navíc s vlastními českými texty. Na Karaoketexty připomínáme, že v Libouchci to narazilo na hranici, kterou tehdejší moc nehodlala tolerovat.
Jedno slovo stačilo
Na začátku vystoupení řekl Chadima z pódia slovo, nad kterým by se dnes v běžné řeči sotva někdo pozastavil. Anglické „Bullshit.“ V sále to byla spíš provokace, možná fór, každopádně nic, kvůli čemu by člověk čekal zásah v přilbách. Jenže tehdy to stačilo. Asi půl hodiny po skončení koncertu, když už byl sál prázdný a lidé se rozcházeli, přijel do Libouchce pohotovostní oddíl Veřejné bezpečnosti. Vybavený tak, jako by měl řešit pouliční nepokoje, ne dozvuky hudebního večera v restauraci.
Policisté se rozdělili. Jedna skupina napadla mladé lidi na autovrakovišti u železniční stanice. Druhá zastavila vlak, kterým odjížděla část publika, a cestující zbila přímo ve vagónech. Nešlo o legendu vyprávěnou po hospodách, ale o událost z roku 1979. Do listopadu 1989 tehdy zbývalo ještě deset let.
Pokuta za „nevhodný způsob produkce hudby“
Úřední dohru lze dnes číst skoro jako absurdní zápis z jiné reality. Pro zúčastněné to ale žádná groteska nebyla. V lednu 1980 uložila Komise ochrany veřejného pořádku Místního národního výboru v Libouchci Mikoláši Chadimovi pokutu 500 Kčs. V odůvodnění stálo, že „porušil pravidla socialistického soužití tím, že (…) produkoval hudbu nevhodným způsobem a vystoupení komentoval nevhodnými výroky.“ A prý také jeho chování silně negativně působilo na přítomnou mládež.
Libouchec přitom nebyl jen místní malér, který se přehnal a zmizel. Ten večer ukázal, jak snadno mohl režim udělat bezpečnostní problém i z obyčejné hudební zábavy, pokud se nevešla do schváleného vkusu. Extempore se potom ocitlo v hluboké neoficiální izolaci. Současně se kolem kapely začal skládat kultovní obraz, který nezmizel ani po letech. Sama skupina se k události vrátila skladbou nazvanou „Libouchec“, svým jediným původním punkovým kusem.
Začátek něčeho, co nešlo zastavit
Libouchec nezůstal osamocený. Státní bezpečnost později rozjela proti punkovému prostředí systematický tlak v akci s výmluvným názvem „Odpad“. Kapely se dostávaly na černé listiny, koncerty končily dřív, než pořádně začaly, a punkáčům policisté na ulici stříhali číra. Hnutí se tím ale neztratilo. Šířilo se dál, mimo oficiální scénu a často i mimo Prahu. Objevovaly se kapely jako Visací zámek, Plexis, F.P.B. nebo slovenská Zóna A. Režim chtěl punk vytlačit na okraj, jenže mu tím mimoděk přidal na významu.
V roce 2024 uplynulo od libouchecké tancovačky 45 let. Mikoláš Chadima k výročí sestavil speciální projekt Libouchec punk band. Obec, která se tehdy bez vlastního přičinění dostala do dějin československé hudby, si ten večer nese v paměti dodnes. Jen ne tak, jak by si to nejspíš představovali někdejší funkcionáři MNV.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, DIY Conspiracy, Radio Praha, Magazín UNI, Wikipedie
Michal David otevřeně: Poupata na spartakiádě nebyla politika a Nagano mi vrátilo zašlou slávu
