Paris Jackson promluvila o dětství v Neverlandu otevřeněji než kdy dřív. Svět znal Michaela Jacksona jako krále popu, ona ho znala jako tátu, který ji testoval z přečtených knih.
Když přijde řeč na Neverland Ranch, většina lidí si vybaví pohádkové sídlo s horskou dráhou, zoo a kinem. Takový soukromý Disneyland pro jedno z nejslavnějších dětí planety. Paris, které je dnes osmadvacet, ale ten pomyslný obraz trochu narušuje, jak jsme si na Karaoketexty všimli. Mluví o mnohem přísnějším režimu. Ráno vstávala a šla do místnosti, která fungovala jako třída. Domácí výuka, úkoly, povinnosti. Televize? Zakázaná, pokud si ji nezasloužila. V podcastu to řekla bez okolků: „Nesměli jsme sledovat televizi ani filmy.“ Výjimkou byly jen víkendy a jen tehdy, když děti splnily to, co měly.
Atrakce nebyly pro nás, byly pro nemocné děti
To je možná nejméně čekaná část toho, co Paris o Neverlandu řekla. Celý areál, jízdy, zvířata, kino, Michael Jackson od začátku budoval pro děti z dětských domovů a nemocné. Paris o tom věděla už od mala. „Bylo nám velmi jasně řečeno, že ty atrakce nejsou pro nás, že nám nepatří,“ popsala. „Byly pro znevýhodněné děti a děti, které byly smrtelně nemocné a nemohly jet třeba do Disneylandu.“
Nic nebylo automatické. Přístup k zábavě si musela zasloužit. Chtěla pět hraček? Nejdřív přečíst pět knih, a otec ji z nich pak vyzkoušel. Když se celý týden chovala dobře, dělala úkoly a plnila povinnosti, mohla si o víkendu dovolit nějakou tu projížďku nebo se podívat ke zvířatům. Jinak ne. Paris to dnes nepopisuje jako tvrdost, prostě to brala jako součást výchovy. „Měli jsme štěstí, že jsme vyrůstali se solidními morálními hodnotami,“ řekla.
Smrt táty v jedenácti a pád do závislosti
Michael Jackson zemřel v roce 2009 nečekaně, uprostřed příprav na velkolepé turné, které mělo čítat padesát koncertů v londýnské O2 Areně. Paris bylo jedenáct. Na smutečním shromáždění v Los Angeles pak před tisíci lidmi řekla, že byl nejlepším tátou, jakého si uměla představit.
Pak ale přišlo to těžší. Dětství prožila v naprosté izolaci od běžného světa, bez školy, bez vrstevníků, bez těch sociálních dovedností, které si ostatní děti osvojují skoro samy od sebe. Najednou ji zapsali do prestižní soukromé školy Buckley v San Fernando Valley. Sama přiznala, že závislost se objevila už v osmé nebo deváté třídě. Prý z pocitu, že ve vlastní kůži není doma. V patnácti, v roce 2013, se pokusila o sebevraždu. Následoval pobyt v ústavní péči v zařízení, které přirovnala k instituci, o níž veřejně mluvila Paris Hilton. A dodala jí podporu.
Střízlivá je od prvního týdne roku 2020. Říká, že právě uplynulý rok byl pro ni vůbec nejlepším. Heroin a alkohol nechala za sebou. Po rozchodu se snoubencem Justinem Longem navíc prošla, jak sama popisuje, kompletním emočním resetem. Něco jako začátek na novém listě.
Kdo byl Michael Jackson jako táta
Paris svého otce popisuje jako člověka, který byl zároveň světovou ikonou i úplně obyčejným rodičem. Jako malá nechápala, jak obrovská jeho sláva ve skutečnosti je. Pro ni to byl prostě táta, nejlepší kamarád, někdo, kdo jí říkal jeho malá princezna. Masky, které děti nosily na veřejnosti, jí tehdy dávaly smysl. Byl to podle ní způsob, jak vůbec mohly vyjít ven, aniž by je někdo poznal.
Hudba byla doma všude. Vyrůstala na Čajkovském, Motownu, filmových soundtracích Hanse Zimmera i Dannyho Elfmana, poslouchala Kanye Westa. Beatles a Michael Jackson patřili mezi oblíbence jí i jejího bratra. A přitom sám Michael byl podle ní velmi skromný a nikdy se nijak nepředváděl. Paris dnes vydává vlastní hudbu, debutové album Wilted je melancholický indie-folk. Vrací se v něm ke ztrátě, závislosti i smutku za přátele, kteří to nezvládli.
Zdroj: Autorský text, Call Her Daddy, Entertainment Weekly, Wikipedie
Tajemství vitality Štefana Margity: Žádné stěžování, jen poctivá práce a radost z jeviště
