„Ballad in Plain D“ není jen další rozchodová píseň. Bob Dylan v ní v roce 1964 proměnil vlastní milostnou krizi v neobvykle konkrétní a bolestivou zpověď, kterou později sám hodnotil velmi kriticky.
Na Karaoketexty jsme se zaměřili na Dylanovu píseň Ballad in Plain D. Na desce se objevila 7. srpna 1964 a zabírá tam nezvykle velký kus stopáže, přes osm minut. U Dylana té doby to stojí za pozornost. Tady jako by nechtěl nechat posluchače jen u několika náznaků a obrazů. Snaží se projít jednu citovou nehodu skoro krok za krokem, pro někoho až přehnaně podrobně.
Rozchod bez metafor
Podle oficiálních informací píseň vyrůstá z konce Dylanova vztahu se Suze Rotolo, důležitou postavou jeho raných let v New Yorku. Jenže text se nezastaví u ní. Dostává se i k lidem kolem ní, hlavně k sestře Carle, a mezi řádky je cítit také rodinné napětí, které vztah doprovázelo. Tady se začíná ukazovat, kolik emocí do ní vložil. Dylan jindy dokázal osobní zážitek převést do většího, méně doslovného tvaru. V této písni toho nechal na stole až moc.
Hudební publicisté se k „Ballad in Plain D“ vraceli často právě kvůli nepříjemné otevřenosti. Není to obyčejná smutná píseň po rozchodu. V některých pasážích připomíná spíš obžalobu, pronesenou nahlas a bez filtrů. Protože míří na rozpoznatelné lidi, mizí část odstupu i nejasnosti, která udržuje při životě řadu jeho silnějších textů.
Proč jí Dylan později litoval
Dylan se od skladby po letech odtáhl. V často citovaném rozhovoru s Billem Flanaganem z roku 1985 řekl, že ji zpětně bere jako něco, co možná vůbec nemělo vzniknout. Připustil i to, že si později říkal, jaký byl hlupák, když ji napsal. U autora, který obvykle staré písně nechává být a moc je nevysvětluje, to byla nezvykle přímá poznámka.
„Ballad in Plain D“ se občas připomíná jako důkaz Dylanovy upřímnosti, jenže tatáž upřímnost ji zatěžuje. Intimní bolest se ne vždycky promění v umělecký odstup. Místy to zní spíš jako účet vystavený druhé straně, s položkami pěkně pod sebou. Dylan v textu připouští i vlastní vinu, úplně to ale nestačí; celek pořád táhne na jednu stranu. A vlastně je tím pro posluchače hůř „stravitelný“.
Když píseň bolí i po letech
Při bližším poslechu nejde jen o záznam jednoho rozchodu. Skladba ukazuje hranici, za kterou se osobní život v písni mění v něco eticky nepohodlného. Dylan ji nahrál 9. června 1964, tedy v období, kdy se jeho psaní rychle posouvalo k osobnějšímu a odvážnějšímu tónu. Tady se ale přiblížil k ráně, která ještě nebyla zacelená.
Dnes působí „Ballad in Plain D“ jako jeden z těch vzácných momentů, kdy velký autor pustil posluchače možná dál, než bylo potřeba. Nejde o bezvýznamnou skladbu ani o nějaký omyl na okraji diskografie. Na druhou stranu to připomíná, že když se milostný vztah změní v materiál pro píseň, může po něm zůstat něco tvrdšího než jen dobrý verš. V Dylanově katalogu proto nevyčnívá pouze délkou.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Oficiální web Boba Dylana, American Songwriter
Boj o nejslavnější český text písně Blowin‘ in the Wind: Matuškův Vítr to ví zastínil všechny ostatní verze Dylanova hitu
