Karel Gott byl tváří československé zábavy. Jenže za kulisami ho Státní bezpečnost sledovala, vyslýchala jeho blízké a shromažďovala informace, které mohly zničit jeho kariéru i pověst.
Při poslechu Gottových písní si to tehdy většina lidí nepřipouštěla, možná ani neuměla představit. Zpěvák s takovou popularitou byl pro komunistický režim příliš cenný na to, aby ho nechal jen tak být. Potřeboval jeho tvář, vyprodané sály, schopnost působit uklidňujícím dojmem. Současně si ho ale hlídal. Spis StB, který na Karaoketexty připomínáme, nebyl proto jen archivní složkou, spíš jakousi pojistkou a připraveným prostředkem tlaku.
Emigrace, která nevyšla: spis vznikl v roce 1971
Rok 1971. Karel Gott odjel s bratry Štaidlovými pracovně do zahraničí a po skončení platnosti víza se nevrátili. Pro Státní bezpečnost to nebyla drobná administrativní komplikace, ale poplach. Následovala prohlídka Gottovy vily v Jevanech a do materiálů se dostala i formulace, že svým jednáním přivedl k trestné činnosti vlastní rodiče. Podle záznamu měli převodem majetku a peněz fakticky naplnit trestný čin nadržování.
Vyšetřování se rychle rozšířilo. Výslechy prošlo více než dvacet Gottových přátel a známých, rodiče museli vypovídat opakovaně. Při jednom z těchto výslechů se objevilo jméno psychiatra Zdeňka Dytrycha, Gottova přítele. StB si ho předvolala také. Dochované protokoly dávají tušit, co při výslechu zaznělo, celý rozsah tehdejších informací ale dodnes zůstává citlivou částí příběhu.
Protokol z tramvaje a otázka, kdo ho vyrobil
V prosinci 2008 přišel server Aktuálně.sk se skenem údajného policejního protokolu z roku 1962. Podle dokumentu měl třiadvacetiletý Gott ve voze tramvajové linky číslo 3 spáchat exhibicionistický čin a na zastávce Pelc-Tyrolka byl kvůli tomu vyloučen z přepravy. V protokolu se objevila také zmínka o podezření z exhibicionismu už z roku 1958 a Gottovo přiznání, že tehdy vyhledal lékařskou pomoc.
Od začátku se ale kolem dokumentu držely pochybnosti. Část veřejnosti měla za to, že papír nevznikl v roce 1962, nýbrž až o deset let později, na objednávku StB. Smysl by byl zřejmý: najít na zpěváka materiál, který ho pomůže dotlačit k návratu do Československa. Jestli šlo o autentický záznam, nebo o podvrh, se jednoznačně prokázat nepodařilo. U podobných materiálů je i ona nejistota součástí problému.
Anticharta: cejch, který nešel smýt
Gott se nakonec vrátil. Pokud chtěl dál zpívat, musel přijmout pravidla, která nastavoval režim. V roce 1977 podepsal Antichartu a v Divadle hudby ji dokonce veřejně předčítal. Ten okamžik se k němu potom vracel znovu a znovu, prakticky až do konce života.
Režisérka dokumentu Karel Olga Špátová v rozhovoru pro Žena.cz popsala, že otevřít s Gottem politická témata nebylo jednoduché. Postupovali k nim jen pomalu. Gott o sobě říkal, že není hrdina. Současně tvrdil, že ho komunisté do propagandistické akce vmanipulovali. Podpisu litoval a podle Špátové se s ním vnitřně nikdy nesrovnal.
Do stejného obrazu patří i jiná věc: po celé roky lidem zpíval, rozdával jim radost a podle svědectví se přimlouval za kolegy, kteří vystupovat nesměli. Není snadné tyto vrstvy oddělit. U Gotta se pořád potkává mimořádná kariéra, osobní opatrnost, tlak režimu i rozhodnutí, která po něm zůstala.
Spis jako zrcadlo doby
Když v červenci 2009 server Aktuálně.cz zveřejnil informace o Gottově složce StB, část veřejnosti to zaskočilo. Jiní nad tím tolik nežasli. Lidé, kteří si pamatovali praktiky komunistické moci, věděli, že sbírání kompromitujících materiálů na známé osobnosti patřilo k běžným postupům. Čím známější člověk byl, tím větší cenu měl pro propagandu. A tím víc vadil, pokud by se rozhodl jít proti proudu.
Gottův příběh proto připomíná, jak nejasná bývala hranice mezi výsadou a vydíráním. Směl cestovat, nahrávat desky, koncertovat v zahraničí. Jenže za takové možnosti se platilo. Někdy podpisem, jindy mlčením, někdy prostě tím, že se člověk neptal na věci, na které se ptát nechtěl.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Žena.cz, Karel Gott, SecurityMagazin, Aktuálně.cz
Eva Pilarová: Přátelství s Gottem, smrt kolegů při leteckém neštěstí i zákazy od režimu
