Strange Fruit je píseň, která zároveň popisuje nelehkou dobu a v podstatě je takovým ne zrovna tichým protestem. I proto kvůli ní měla Billie Holiday problémy.
Rok 1939. Amerika se ráda prezentuje jako země svobody, jenže na jihu dál dochází k lynčování. Fotografie těl visících na stromech kolují mezi lidmi, kteří o tom vědí, a většinou mlčí. Abel Meeropol, židovský učitel angličtiny z bronxské střední školy, mlčet nedokázal. Sepsal báseň. Billie Holiday z ní pak udělala píseň, která vstoupila do dějin a my na Karaoketexty jsme se na ni rozhodli podívat blíž.
Báseň, která vznikla z fotografie
Meeropol, tehdy vystupující pod pseudonymem Lewis Allan, napsal text původně pod názvem Bitter Fruit v roce 1937. Podnětem mu byla fotografie z roku 1930, na níž je zachyceno lynčování Thomase Shippa a Abrama Smithe. Podle dochovaných svědectví ho snímek pronásledoval celé dny a nedával mu spát. Výsledkem byla báseň s nápadně klidným, až pastorálním jazykem, který pak o to tvrději naráží na realitu: těla na stromech, spálené maso, oči bez života.
Meeropol byl syn ruských židovských přistěhovalců, člen Komunistické strany a člověk, který dobře věděl, co znamená být v zemi, jež se ráda označuje za svobodnou, spíš na okraji. Báseň nejprve vyšla v časopise The New York Teacher, později ji přetiskl marxistický The New Masses. Meeropol ji také zhudebnil a spolu se svou ženou a zpěvačkou Laurou Duncanovou ji začal zpívat na protestních shromážděních v New Yorku, mimo jiné i v Madison Square Garden. Dosah ale zůstával omezený. Pak přišla Billie Holiday.
Café Society a rituál bez přídavků
Holiday píseň poprvé zazpívala v Café Society, prvním rasově integrovaném nočním klubu v New Yorku. Podnik, kde černí a bílí hosté seděli vedle sebe, působil už sám o sobě jako malá revoluce. A právě tam Holiday vytvořila rituál, který se zapsal do paměti: Strange Fruit zpívala vždy jen jednou za večer, bez přídavku. Po posledním tónu zhasla světla. Žádný potlesk, žádná děkovačka. Jen ticho.
Reakce nebyly jednoznačné. Část publika vstala a odešla hned, jak píseň začala. Jiní zůstali sedět bez hnutí. Podle PBS American Masters právě tato vystoupení Holiday přesvědčila, že píseň musí nahrát, i když její tehdejší vydavatelství Columbia odmítlo. Prý příliš riskantní, příliš politické. Nakonec ji v dubnu 1939 nahrála pro nezávislý label Commodore Records. Bylo jí třiadvacet. Nahrávka se dostala na 16. místo hitparády a tehdy se stala nejprodávanějším singlem Holiday. Cena za to ale byla vysoká.
Co píseň stála její autorku
Americká federální vláda Holiday kvůli Strange Fruit sledovala prakticky až do její smrti. Film The United States vs. Billie Holiday z roku 2021 tuhle perzekuci rozebírá do detailu, agenti ji provokovali, sledovali a nakonec skončila ve vězení za držení drog. Zákaz vstupu do některých nočních klubů ji připravil o obživu. Zemřela v roce 1959 ve věku 44 let.
Píseň ale přežila. V roce 1999 ji časopis Time označil za píseň století. O tři roky později ji Kongresová knihovna zařadila do Národního registru nahrávek. Spoluzakladatel Atlantic Records Ahmet Ertegun ji popsal jako počátek hnutí za občanská práva a vyhlášení války. Bob Dylan v dokumentu No Direction Home z roku 2005 přiznal, že ho zásadně ovlivnila.
Proč píseň stále zasahuje
Text Strange Fruit nikde lynčování výslovně nejmenuje. Meeropol pracuje výhradně s obrazy přírody, stromy, vítr, déšť, havrani. A přesto je význam bolestně zřetelný. Právě tahle metaforická vrstva, kdy si čtenář musí sám domyslet, co „podivné ovoce“ ve skutečnosti znamená, dává písni sílu, kterou přímý protest nemá. Nutí posluchače něco pochopit, ne jen přihlížet.
Od té doby ji nahrály desítky interpretů. Nina Simone, Jeff Buckley, Herbie Hancock s Marcusem Millerem. Žádná verze se ale nevyrovná originálu, ne kvůli technice, nýbrž proto, že Holiday zpívala z pozice, kde jí šlo o víc než o interpretaci. To se nedá okopírovat.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, BillieHoliday, YouTube ReelingInTheYears66
Jahodí snům lahodí: Kde se stala chyba v překladu původního hitu od Beatles
