Ondřej Havelka nemusel Jiřího Oulického ze Saturnina složitě hledat. Režisér Jiří Věrčák ho podle jeho vlastních slov objevil ve chvíli, kdy bezradně bloudil obchodem s technikou a vybíral videorekordér.
Má to v sobě zvláštní pointu, skoro jako vystřiženou z Jirotky. Lehce nejistý, ochotný a trochu nepraktický mladý muž se Havelkovi nepřihodil po velkém castingu ani díky promyšlené herecké etudě. Rozhodla obyčejná bezradnost u regálu s elektronikou. Tu nemusel předstírat. Na Karaoketexty jsme se na jeho roli zaměřili blíže.
Bezradnost, která rozhodla
Havelka o sobě říkal, že je „absolutně netechnický typ“. Když v obchodě vybíral video, spíš se v celé věci ztrácel, než aby působil jako zákazník, který ví přesně, co chce. A zrovna tehdy ho měl zahlédnout Jiří Věrčák, připravující filmového Saturnina podle románu Zdeňka Jirotky. Pro roli Jiřího Oulického to zřejmě byla trefa do černého.
Film vstoupil do kin 14. dubna 1994 a Havelka v něm zahrál postavu, kterou si dnes řada diváků s adaptací vybaví skoro stejně automaticky jako Oldřicha Víznera v roli Saturnina. Přitom je tu jedna drobnost, na niž se občas zapomíná: jméno Jiří Oulický ve filmu zazní, zatímco v Jirotkově románu vypravěč takto pojmenovaný není. Konkrétní jméno a podobu mu dali až filmaři.
Do první republiky zapadl přirozeně
Obsazení Havelky ale nebylo jen otázkou jedné náhodné scény z obchodu. K první republice, meziválečné eleganci a staré populární hudbě měl blízko už dávno před Saturninem. Od 70. let vystupoval s Originálním pražským synkopickým orchestrem, později založil Melody Makers a stal se jednou z nejviditelnějších osobností českého swingu.
Jeho Jiří Oulický proto nepůsobil jako kostýmní figurka posazená do dobové dekorace. Vypadá jako někdo, kdo by v takovém světě opravdu mohl chodit po schodech, usednout ke stolu a trochu rozpačitě čekat, co se bude dít dál. Po premiéře byly recenze zdrženlivější, dnes se ale film pravidelně vrací do televizního programu a pro mnoho lidí patří k nejznámějším podobám jemného prvorepublikového humoru.
Herectví nakonec ustoupilo muzice
Saturnin zůstává jedním z Havelkových nejznámějších filmů, jenže těžiště jeho práce leželo postupně jinde. Po studiích na DAMU působil v Ypsilonce a herectví se věnoval řadu let. Časem ale víc prostoru dostala hudba a režie. Havelka opakovaně vysvětloval, že herecké nabídky začal odmítat mimo jiné proto, že na ně jednoduše neměl čas.
Při pohledu zpět z roku 2026 to vypadá jako logické pokračování. Ve filmu po sobě nechal stopu, kterou diváci pořád poznají, ale jeho jméno je dnes stejně silně spojené se swingem, koncerty a pečlivě budovaným světem staré populární hudby. Přitom na začátku této konkrétní filmové kapitoly byla docela obyčejná situace: obchod, videorekordér a režisér, který si včas všiml správné tváře.
Zdroj: Autorský text, MůjRozhlas.cz, ČSFD, Wikipedie
Tajemství Discopříběhu: Hrušínský skončil v bolestech a ve filmu zůstaly neuvěřitelné chyby
