Kdo poslouchal hudbu na začátku devadesátek, tomu určitě v paměti zůstalo nejedno z převratných alb vydaných na podzim roku 1991. S nimi totiž přišla změna.
Léto 1991 bylo ještě úplně poklidné. Bryan Adams tehdy vládl hitparádám s baladou (Everything I Do) I Do It for You, v Kanadě byla na první příčce neuvěřitelných 39 týdnů, ve Velké Británii 16. Van Halen měli nové album rovnou na jedničce na obou stranách Atlantiku. Scorpions prodali přes deset milionů kusů singlu Wind of Change. Nic nenasvědčovalo tomu, že se chystá kulturní zemětřesení. A pak přišlo 44 dní, které hudbu přepsaly od základu. Na ty jsme se na Karaoketexty zaměřili.
Než se všechno zlomilo: svět, který ještě netušil, co přijde
Rock na přelomu osmdesátých a devadesátých let fungoval v podivném mezičasí. Osmdesátky ještě nebyly pryč, devadesátky se teprve rozhlížely. Glam metal dál prodával, power balady sbíraly komerční body a hudební průmysl běžel v zásadě po staru. Geoff Barton, tehdejší šéfredaktor Kerrangu, to popsal přesně: bylo zřejmé, že scéna potřebuje otřást, jenže nikdo nečekal, co z toho nakonec vyleze.
Signály změny přicházely pomalu. R.E.M. se konečně dostali na první místo hitparády s albem Out of Time, spíš díky šesté desce a úspěchu singlu Losing My Religion než kvůli nějakému novému větru v popkultuře. Extreme vydali More Than Words, Ozzy Osbourne se po léčbě vrátil s novým albem. Starý pořádek pořád držel. Tedy aspoň navenek.
Pak ale 12. srpna 1991 vyšlo album Metallica, dnes známé hlavně jako Black Album. A od té chvíle už se věci pohybovaly jinak.
Čtyřicet čtyři dní, sedm alb, jedna změna směru
Black Album vzniklo ve spolupráci s Bobem Rockem a jako vědomý odklon Metallicy od progresivního thrash metalu předchozích let. Výsledek překonal veškerá očekávání, jen za první rok se prodalo přes pět milionů kopií. Bob Rock to v rozhovoru pro Reverb v roce 2017 shrnul jednoduše: album něco kulturně změnilo, protože ten těžký zvuk se najednou dostal do rádia. Zubař i metalista poslouchali stejné album. To se často nestává.
Jenže Black Album bylo jen první ranou. 27. srpna 1991 přišli Pearl Jam s debutem Ten. Kapela vznikla z trosek Mother Love Bone, Jeff Ament a Stone Gossard se dali dohromady po smrti zpěváka Andrewa Wooda. Ještě předtím, 19. dubna, vyšel jako Temple of the Dog projekt, který inicioval Chris Cornell ze Soundgarden, tributní album věnované Woodovi. Ten ani Temple of the Dog při vydání neudělaly žádnou dramatickou díru do hitparád. Ale zasadily pomyslné semínko.
17. září přišla hned trojice zásadních desek. Guns N‘ Roses vydali dvojalbum Use Your Illusion I & II, které okamžitě obsadilo první a druhé místo Billboard 200. Ozzy Osbourne vydal No More Tears, jedno z nejsilnějších sólových alb své kariéry, návrat člověka, kterého mnozí na začátku devadesátých let už odepisovali. A ve stejný den vyšlo i Pretty on the Inside, debut Hole. Kapely, která se stala jedním ze základů hnutí riot grrrl a zároveň ukázala, že alternativní boom devadesátých let není jen věcí zamračených mužů ze Seattlu.
A pak přišlo 24. září 1991. Jeden den, tři alba: Red Hot Chili Peppers s Blood Sugar Sex Magik, Soundgarden s Badmotorfinger a Nirvana s Nevermind. Singl Smells Like Teen Spirit vyšel už 10. září a velmi rychle bylo jasné, že se něco mění. Čtyři minuty a třicet devět vteřin videa, kde nikdo neměl make-up ani spandex, kytary zněly jako demolice a Kurt Cobain s vlasy přes obličej vypadal spíš jako někdo z publika než jako hvězda z plakátu.
Kdo vyhrál a co následovalo
Z obchodního hlediska vyhrála bezesporu Metallica. 31. října 1991, přesně deset let po vzniku kapely, dostalo Black Album trojnásobnou platinovou certifikaci. Metallica si před losangeleským klubem Whisky a Go Go nechala vztyčit billboard s připomínkou, že jde o jedinou rockovou kapelu, která v devadesátých letech prodala přes pět milionů kopií alba. Měli na to právo.
Jenže pak přišel 1. listopad 1991. Nevermind se dostal na první místo americké hitparády. Metallica si nestihla ani pořádně užít svůj vlastní triumf, když ji Nirvana sesadila z pozice nejdůležitější kapely roku. A do léta 1992 byla rocková mapa k nepoznání, kapely, které byly o rok dřív hvězdami, mizely ze scény, zatímco alternativní jména jako White Zombie nebo Butthole Surfers podepisovala smlouvy s velkými vydavatelstvími.
Přitom neexistoval jeden jediný okamžik, žádný samostatný meteorit grunge, který by ze dne na den smetl glam metal. Classic Rock Magazine to popisuje přesněji: v těch sedmi týdnech od srpna do září 1991 provedla alternativní hudba kulturní převrat, jaký svět předtím ani potom neviděl. Nic se nedělo, a pak najednou všechno.
Zdroj: Autorský text, Louder Sound, UltimateClassicRock, Roon Labs, Wikipedie, The Rearview Mirror
Nechtěli hrát podle pravidel, i přesto Pearl Jam přežili všechny pády a vytvořili novou kapitolu světového rocku
